Orgasmu jsem nedosáhla, ale cítila jsem v pochvě příjemné chvění.{articleImage}316{/articleImage}
Ano, měla jsem klid. Čekala jsem na den, kdy nebudu rušena.
Bydlím v rodinném domě s maminkou, která je na mě fixovaná, ale mám vlastní pokoj, kde mám soukromí. Do pokoje maminka chodí jen uklízet.
Byla jsem neposlušné dítě. Bydlíme na vesnici a tenkrát jsme ještě neměli uzavřený dvůr. V jeden moment jsem byla na dvoře, v další moment před domem, no a vběhla jsem do silnice. Za volantem seděl pán, který byl opilý. Byla jsem v bezvědomí 4 týdny, pak jsem se probrala. Učila jsem se vše od začátku, tedy chodit, mluvit. Pomočovala jsem se, nosila jsem pleny. Něco jsem se učila bez problémů, něco s problémy, ale zdravotní následky mám dodnes. Ale díky rehabilitaci a lázeňské léčbě můžu chodit bez kompenzačních pomůcek.
Práci nemůžu najít. Přitom bych ráda v sociální oblasti pracovala. Společnost má prostě nastavené, že postižený člověk pracovat nemůže. Na posledním pohovoru mi tamní vedoucí řekl: „Nezaměstnám vás, protože nechci, abyste z práce chodila unavená.“ Lidi bez postižení nejsou z práce unavení???
Určitě. Mám pocit, že mě některé tety, strýcové, sestřenice a bratranci vnímají jako mentálně postiženou. Lidé na vesnici, kde žiji, mi říkají Blaničko. Je možné, že mě litují. Toto vše mi vadí.
Cítím, že si lidé kolem mě myslí, že nemám potřebu pohlavního života. Na malých vesnicích to tak bývá.
Něco mi řekla matka, jinak skoro každý měl na základní škole předmět Rodinná výchova, kde jsem se dověděla o všem podrobně. Taky jsem si kupovala časopis Bravo, kde jsem se dozvěděla další podrobnosti. Jsem ráda, že jsem si vyzkoušela hračku ze sexshopu. V sexshopu jsem ještě nebyla.
{articleImage}317{/articleImage}
Líbí se mi jeho vzhled a funkce, stupňů vibrací mohlo být více.
Ne, zkoušela jsem to sama.
Nemám přítele. Měla jsem přítele, se kterým jsem žila sexuálně. Nejdřív to moc nešlo, měla jsem pevnou panenskou blánu, absolvovala jsem i chirurgický zákrok a po zákroku už sex šel. Ale přítel bral léky na potlačení sexuality, byl psychicky nemocný. Sex jsme měli tak jednou za měsíc. Přítel bydlel s rodiči, měli hezký domeček. Chtěl, abych se k němu nastěhovala, ale já jsem nechtěla. Až jsem se odhodlala k tomu, že se k němu budu pomalu stěhovat, tak mi dal kopačky.
Ano, nechci žít sama. Chtěla bych mít vztah se zdravým mužem, ale zlobí mě, že „zdraví“ muži jsou ješitní a nechtějí mít vztah s postiženou ženou. Ale jsou výjimky.