Co ovlivňuje naše sexuální prožívání?

Dětský mozek je ovlivnitelný, děti věří všemu, co se jim řekne, a tak jim může v podvědomí vzniknout negativní blok, třeba právě v sexuální oblasti, se kterým se pak už někdy těžce pracuje v dospělosti.

O sexu, obzvláště před dítětem s handicapem rodiče nemluví, neboť je tomu nikdo nenaučil. Ale rodí se nová generace handicapovaných dětí, které by už měl minout zaostalý způsob výchovy, kde je sexualita tabu. Rodiče by měli s dětmi téma sexuality probírat s ohledem na jeho věk, prožívat s ním jeho zvídavost v objevování toho, co je v dospělosti může nabudit ke kvalitnímu sexuálnímu životu.

Už kojení, cucání z prsu má sexuální podtext, mazlení, doteky miminka, to všechno je už prvotní start k sexuálnímu prožívání v dospělosti. Pokud se s dítětem nikdo nemazlí, nedotýká se ho, může mít pak velké problémy v sexualitě. Je proto důležité dávat lásku a zájem i dětem s handicapem a naučit to také děti – lásku dávat a přijímat. Pokud rodiče dávají důraz svým již dospívajícím dětem jen na učení a zdůrazňují, že na rande mají dost času, dovolí mu rande, až dodělá školu apod., děti si zafixují, že láska je odměna za dosažení úspěchu.

Nedostatek zážitků v oblasti lásky vede k jednostrannému myšlení v sexualitě. Lidé s handicapem, kteří nikdy neviděli nahou ženu, pak v dospělosti mají jedinou vzpomínku, a to na svou vlastní mámu, kterou náhodně viděli nahatou, když byli dětmi – například v převlékárně bazénu nebo u moře apod.

„Kdysi dávno jsem byl s mámou u moře v Řecku a první týden jsem prožíval docela peklo, protože mi nebylo dobře a chtěl jsem být radši v klidu doma. Ale druhý týden přijela mámě nějaká kamarádka z práce a chodily pořád obě nahoře bez a i se opalovaly. Máma měla tehdy hodně hezký prsa (asi velikost 3) a její kamarádka měla o něco větší. Měly na nich bílé neopálené pruhy a tak si je chtěly opálit, což se jim do týdne k mému údivu podařilo. Když jsme byli na pláži, tak jsem ležel mezi nimi a byl to pro mě tehdy hodně silný pocit, mít jejich prsa tak blízko. Asi dvakrát se stalo, že máma chtěla něco podat a nahnula se přes mě a já ucítil její prsa na zádech, když jsem ležel. Vzpomínám na to s úžasem, protože pak už se mi nic podobného nestalo.“ říká Erik s diagnózou autismu.

Co si počít, když začne dítě s handicapem masturbovat, hrát si se svým přirozením?

Mentálně postiženému dítěti, například dětem s poruchou autistického spektra, nakreslíme na papír místnost, kde by to mohlo dělat, a pár postav. Tou první postavou je ono samo, další postavy škrtneme. Tím mu vizualizujeme, že se to před ostatními lidmi nesmí. Pouhý zákaz „Nedělej to“ nepomáhá ani u zdravých dětí. Trestem anebo zákazem masturbace můžeme vyvolat dojem, že je masturbace špatná.

Opět platí pravidlo hodně dětem vysvětlovat, tak aby to pochopily, například formou obrázků, co se smí dělat a co ne, k čemu je přirození apod. I mentálně postižené dítě je velmi vnímavé. Důležité je i mluvit běžnou mluvou, normálně penis pojmenovat třeba pindíkem, na tom není nic špatného. Slovíčkaření má velký vliv. Pokud řekneme „tam dole“, tak v dětech vyvoláme stav, že je to nějaké divné, že se o tom nesmí mluvit.

Jak se nyní mají vyrovnat s nedostatkem informací o sexu a sexuálních zkušeností dospělí lidé s handicapem, které nikdo k sexualitě nevedl?

Na každé životní situaci můžeme najít něco pozitivního. Nezáleží, co nás potká, jakou jsme měli výchovu, ale co s tím teď uděláme. Jaký zaujmeme postoj. Důležité je zaujmout takový postoj, který člověka dovede zase nahoru k sexuálnímu prožívání. Jen je potřeba narazit na ty správné lidi s čistým úmyslem, dobrým srdcem a otevřenou náručí, kteří pomohou člověku s handicapem, ať už slovem, nebo tipem, kde hledat pomoc v oblasti řešení vlastní sexuality s ohledem na jeho handicap.

Jedním z největších problémů v sexualitě je zádrhel v komunikaci. Je důležité hlavně před založením manželství nezávazně a nenuceně si popovídat, co vás vzrušuje a i vaše tajná přání v sexu. Bez ohledu na handicap.

Kdo chce, dokáže špatně nastavený program v podvědomí přeorientovat na takový, aby byl v životě šťastný a spokojený. Příklad najdeme v knize „Intimní život“ od Cheryl T. Cohen Greeneové. Rodiče Cheryl byli silně věřící se špatným přístupem k sexualitě. Cheryl se sexualitu naučila vnímat jako něco špatného. Od malička jí bylo štěpováno, že masturbace je hříchem. Teprve, když se seznámila s přítelem, budoucím manželem Michaelem, jí pomalu začalo docházet, že náboženské názory na sexualitu jsou mýtusem. A mýtus je kulturní dědictví bez vlivu na život lidí. Michael jí pomohl odstranit nesprávný vzorec sexuality, přesvědčil ji, že sexuální prožívání není hříšné a většina negativních cizích přesvědčení o sexu se nesmí brát vážně. Vypracovala se až na náhradní partnerku, kdy pomáhá lidem se zdravotním handicapem najít cestu k plnohodnotnému prožívání sexuality, tím i zvýšení sebevědomí a zamezit tak potupnému pádu do deprese a osamocení.

 Za sexualni asistenci.cz  Petra Lecnarová

Zdroj v článku: Cheryl T.Cohen-Greeneová: Intimní život