Silvie by ráda viděla větší spolupráci s rodinnými příslušníky a partnery postižených, aby věděli, že frustrace z nenaplněné sexuality prostě jsou a budou a je potřeba to brát, tak jak to je. Partneři či i rodiče by měli umět pochopit i jiné a nové sexuální potřeby, které postižený najednou má, a buď mu je sami dopřát, anebo jim umožnit vybít své fantazie jinde.
K osobní asistenci jsem se dostala náhodou přes známou, která tuhle práci v minulosti dělala, a tak mě napadlo, že bych to taky mohla zkusit. V UK pokud jdete dělat přes agenturu, tak vám zajistí kurz, zařídí papíry o beztrestnosti a nějakou smluvenou dobu musíte pro agenturu pracovat, jinak jim veškeré náklady hradíte. Pokud jedete na vlastní triko, tak si vás klient zaučí sám.
Pro některé klienty je výhodnější spolupráce bez agentury, protože si asistentku naučí svou rutinu a holky jim neříkají, že tohle se učit nebudou, protože už to jako umí. Nechápou, že každý klient to má rád podle sebe. :) Samozřejmě je problémem jazyková bariéra, ale i tohle někteří klienti zvládají trpělivě, ale opravdu jen někteří. :)
Z angličtiny jsem sice maturovala v roce 1995, ale naučila jsem se ji až „za pochodu“ v Anglii při práci jako au pair. Bylo to náročné, ale k těm dětem to tak nějak stačilo. Jako pečovatelka a osobní asistentka jsem ráda, že jsem základy angličtiny měla, protože už jsem se doučovala jen slova, která potřebuji speciálně k této práci. Jako je pojmenovat různé pomůcky a vlastně vše, co klient potřebuje.
Mám dodělanou maturitu v sociálním oboru, ale tady v Anglii se na to zase až tak nehledí.
Někdy se stane, že práci pečovatelky jdou dělat i dívky, které anglicky nemluví, jen trochu rozumí a to pak je docela problém. Pak už záleží na trpělivosti klienta, zda je ochoten s dívkou spolupracovat, zda je ochoten ji angličtinu pomalu doučovat, anebo si najde někoho jiného. Někteří klienti kvůli svému zaměstnání potřebují asistentku, která angličtinu ovládá, a podle toho si vybírají.
Každá územní oblast má nastavenou podporu v různé výši. Někteří lidé pracují, tím si přispívají na své asistentky částečně sami. Pokud nepracují, vše jim hradí stát nebo jim to jde z pojištění. Dále mají různou podporu v oblasti bydlení, takže pokud se jim stane úraz a potřebují bezbariérové úpravy domu, tak si mohou zažádat na patřičných místech a bydlení je jim upraveno k dalšímu nezávislému životu.
{articleImage}295{/articleImage}
Mezi mé klienty patří muži jakéhokoliv věku a většina z nich je po úrazu páteře nebo s nějakým onemocněním míchy. Vybírám si klienty, kteří mají „hlavu v pořádku“ a kteří přes den pracují.
Dávám přednost mužům, protože se mi s nimi lépe spolupracuje a jelikož raději pracuji sama, vybírám si klienty, kteří většinu času žijí sami.
Dost často se stává, že osobní asistentka pro postiženého dělá práci pro celou rodinu. Jelikož práce osobní asistentky v UK zahrnuje veškerou osobní péči po dobu 24 hod, lehké domácí práce, tj. úklid, vaření, nakupování, zahrada a vše kolem domácnosti, myslím, že je dost náročné mít kolem sebe ještě další lidi.
Na webových stránkách, které jsou speciálně určeny pro tyto služby, jsou profily klientů a asistentek, kde si každý může najít přesně toho, koho chce – klienti si za tuto službu po registraci platí, aby si mohli vyzvednout odpovědi na e-maily. Osobní asistentky se jen registrují. Výhodou je, že se dá dost rychle zjistit, který klient často střídá asistentky a to naznačuje, že je v něčem problém.
Jelikož se zaměstnávám sama, je čistě na mně, o koho se budu starat a jak si nasmlouvám směny. Momentálně mám 3 stálé klienty, mezi kterými na určitou dobu cestuji. O některého se starám např. 14 dnů, pak odjíždím ke druhému třeba na týden a pak k dalšímu opět na 14 dnů. Je to velmi individuální. Směny mám nasmlouvané dopředu podle toho, jak potřebuji volno já a jak se to hodí jim. Takže je to hlavně o domluvě.
Co se běžných prací v domácnosti týká, nemám problém udělat cokoliv. Klidně vymaluji pokoje, když je to potřeba, umyji okna, udělám práci na zahrádce. {articleImage}297{/articleImage}
Vyrůstala jsem se třemi bratry, tím se vysvětluje, proč raději spolupracuji s muži, a měli jsme klasické vesnické dětství. Pořád venku, pořád jsme něco kutili a stavěli, hráli si společně a bylo to fajn. Domů se nám nikdy nechtělo, i když bylo vždy navařeno a naklizeno. :) Mí rodiče byli velmi zaměstnaní, ale vždycky si na nás udělali čas.
Mám dceru, kterou jsem si dovezla jako vánoční dárek z Anglie, kde jsem v tu dobu dělala au pair. Vždycky jsem chtěla sestru, tak jsem si ji prostě pořídila :D a bylo to to nejlepší rozhodnutí v mém životě. :) Samozřejmě jsem s ní zůstala sama, ale genový potenciál má výborný. :D I když to není vše, tak je to část kvalitního základu.
Ano, občas řeknu, že nebudu ve velké zimě sedět na fotbalovém stadionu a sledovat celé odpoledne fotbal. Nebo že nebudu vyklízet každý den klece s novorozenými papoušky, když se jich začalo rodit pořád víc a víc.
Samozřejmě mé zdraví je pro mě na prvním místě, proto nemám problém říct, že něco nebudu dělat, že někam prostě nepůjdu, ale toto jsem se taky musela naučit.
Pokud nový klient tuto službu zmíní při prvotním písemném či osobním kontaktu, pak se mohu svobodně rozhodnout, jestli u něho práci vezmu, či nikoliv. Myslím, že pokud si klient během směny řekne o nějaké sexuální uspokojení z mé strany nebo má nějaké sexuální narážky, je to věcí jeho charakteru. Já je vždy upozorním, že tyhle služby já nedělám, a pokud v tom pokračují, tak s nimi spolupráci ukončím. Říci „ne“ je právo každého.
Ze začátku jsem se s tím dost vnitřně bila. Ale je to o respektu mezi klientem a asistentkou. Dost jsem řešila, abych si udržela práci, ale pak jsem zjistila, že práce je tolik, že se nemusím bát, že bych nenašla jiného klienta, který se ke mně bude chovat s úctou a respektem. :)
Ano, klient mi zrušil nasmlouvané služby. Odmítla jsem si pohrát s „jeho hračkou“ a řekla jsem, že si s cizími hračkami nehraji. Během mé měsíční služby na mě takto naléhal třikrát. Potřetí jsem ho už důrazně upozornila, že tohle není moje práce. Prostitutku odmítal, přítelkyni nechce už z principu, tak to zkouší na své osobní asistentky. A jelikož tam některé pracovaly i několik let, tak si myslím, že to pro něho byl standart, co holky prostě dělají. Ale jsou to jen mé domněnky. :) Když se mi po půl roce ozval s nabídkou další práce, tak jsem se omluvila, že pro něho pracovat už nebudu.
{articleImage}302{/articleImage}
Mí klienti si tyto záležitosti umí obstarat sami, problém je ale v tom, že na webových stránkách tyto dámy vypadají úplně jinak, než když potom přijedou. I když člověk zadá požadavek o hezkém spodním prádle, vzít s sebou nějakou pomůcku, tak se může stát, že přijede holčina rumunského původu, ve vytahaných elesťácích a mikině a ještě přifrčí pozdě. A kdo se chce hádat s někým z Rumunska, když venku čeká pasák? Samozřejmě další věcí je čistota a ochrana zdraví. Některé holky čekají v autech na další klienty a mezitím se nemají kde umýt a další drobnosti, které sice zaplatíte, ale nedostanete.
Sexuální asistence jako taková v Anglii zavedena není. Tím se samozřejmě nevylučuje, že se neděje. Je ovšem zahalena pod názvy sexuální terapie, masáže atd. Jsou dívky, které samy za sebe pomáhají s masturbací, ať už mentálně, či fyzicky, handicapovaným, aby jim pomohly jejich sexuální frustraci uvolnit.
S jedním mým klientem jsme nakousli téma sexuální asistence a přišli jsme na to, jestli není lepší přeškolovat osobní asistentky na sexuální asistentky. Přece jen mají s handicapovanými více zkušeností, kdyby se při aktu něco stalo. Protože v Anglii, pokud klient chce, tak já jako osobní asistentka můžu vyměňovat katetr, můžu píchat inzulin, podávat léky a jiné úkony, na které ve státních zařízeních jak v UK, tak v ČR je potřeba speciálně vyškolený personál. Každopádně, ať už tuhle službu dělá kdokoliv, je to řešení, jak handicapované dostat zpět do kvalitního a plnohodnotného života, jak sexuálního, tak i osobního.
Sexuální touhy mají víceméně všichni. Někteří se nestydí o nich mluvit, jiní ano, ale to nemění nic na faktu, že je mají a že o sexu velmi přemýšlí. Tohle jsem zatím řešila jen u jednou staršího pána, který se celých 36 let styděl o tom vůbec i mluvit a až po šedesátce zjistil, že tato možnost tady je a je to zcela normální. I když to neustále držíme v tajnosti před jeho rodinou a přáteli.
Většinou se po určité době o nich bavíme otevřeně. Někteří muži neváhají dát najevo, že kdyby byli „zdraví“, tak jsou z nich kanci a snaží se to předvést v reálu. Některým o jejich vášních a touhách stačí jen mluvit, něco si přečíst, podívat se na nějaké erotické video. Ti šťastnější mají přítelkyně, které jim čas od času jejich erotické touhy naplní.
{articleImage}298{/articleImage}
Já přicházím k postiženému člověku, který je již smířený se svým osudem a bere život tak jak je. Neumím pomoci deprimovanému jedinci, nejsem psycholog a ani je tak dlouho neznám, abych mohla kvalifikovaně poradit, jak s takovou situací naložit.
Jistě se najdou páry, kdy i po takovém zásahu do života, jsou schopny fungovat tak jak dřív, ale je pravdou, že s takovými lidmi jsem se ještě nesetkala. Většinou se manželství rozpadne a lidé zjišťují, že život se dá žít i jinak než dosud. Přehodnotí své priority a nezřídka se stane, že jejich život dostane úplně jiný směr a vlastně svým způsobem žijí hodnotnější život, protože si dovolí dělat i věci, na které neměli odvahu či si nevěřili. :)
Velmi často se stane, že svobodní muži si nacházejí partnerky mezi zdravotními sestrami, fyzioterapeutkami a také svému životu dají smysl tím, že mají plnohodnotnou rodinu. Předtím třeba jen navštěvovali hospody a to byl celý jejich svět. Kamarádi a pivo. Další situace, která často nastává, je ta, že si klienti po určité době oblíbí své osobní asistentky natolik, že se s nimi ožení.
Někdy osobní asistentky chtějí zůstat v UK nastálo (hlavně holky mimo Evropu), a proto si vezmou muže, o kterého se starají. Někdy je to láska, někdy jen oboustranná dohoda.
Ohledně jiných asistentek se můžu jen domnívat, jak to mají nastavené v osobní rovině vůči klientům. A jelikož se mezi námi dlouho nic neutají a víceméně se dost často, zcela náhodou, potkáváme u různých klientů, tak víme, že některým asistentkám nedělá problém klientům vyhovět, ať už z lítosti, ze strachu, že přijdou o práci, nebo pro peníze. Prostě si řeknou za sexuální službu o peníze navíc. Klient si velmi rychle spočítá, že je to pro něj mnohem výhodnější než si zaplatit prostitutku.
{articleImage}301{/articleImage}
Těžko říct, jak to mají jiní lidé nastavené. Někteří se bojí o práci, a proto udělají i to, co se jim do jisté míry příčí, anebo prostě mají rádi peníze a jdou do toho. Často se to pojí se sebevědomím a taky charakterem člověka.
Je to jediná sexuální terapeutka, o které já vím. Je sama na vozíku a řeší se svými klienty hlavně jejich duševní stránku ohledně sexuality. Ukazuje možné cesty, jak se v tomto směru s hendikepem vyrovnat a mít i nadále kvalitní, plnohodnotný sexuální život, i když trochu jinak, než na jaký byli dosud zvyklí. Snaží se společně najít jiné erotogenní body, jejichž různou stimulací je možno dojít ke vzrušení.
Tak s ejakulací to záleží hlavně na druhu postižení. Zda mají kompletně přerušenou míchu, nebo jen částečně. Taky záleží na místě poranění. Je to individuální. Samozřejmě někteří lidé ji nemají, ale mohou dosáhnout erekce ať už nekontrolovatelně, nebo s pomocí různých léků a preparátů. Musí si hlídat krevní tlak, aby se nestalo, že jim bude zle, že se začnou nekontrolovatelně potit, a s tím jsou spojeny další zdravotní problémy. Tomuto problému se říká autonomic dysreflexia.
Erotická pomůcka je hračka pro zpestření sexuálního života. Není to náhražka. Já osobně pro klienty hračky nekupuji, maximálně společně probíráme, co by pro ně mohlo být dobré a co je pro ně zbytečné. Použití léků musí probrat s lékařem, ale co já vím, tak spousta mužů erotické pomůcky v šuplících má.
Klienti používají masážní hlavice, vakuové pumpy, elektrody, které vysílají impulsy do svalů nebo hračky s elektrickými výboji. Je to individuální. Handicapovaní, kteří mají partnery, tak hračky používat umí. Víc k tomu říct opravdu nemůžu, protože jsem neměla klienta, který by po mně chtěl, abych mu ukazovala, jak pomůcky používat. Každý umí najít na internetu, co a jak funguje, a já ze své pozice ani nechci s nimi tyto věci řešit. Je to velmi tenká čára mezi osobní asistencí a sexuální asistencí a někteří klienti by toho mohli zneužít.
{articleImage}299{/articleImage}
V Anglii se do sexshopu chodí jako do běžného obchodu. Některé jsou spojeny se spodním prádlem a tam si vyberete, co chcete. Lidé s tím nemají problém, i když se takový obchod nachází v klasickém obchodním centru. Chodí tam lidé bez rozdílu věku, rasy a pohlaví.
Já nejraději nakupuji v kamenných obchodech, protože si potřebuji na ten materiál sáhnout, nesmí smrdět, samozřejmě záleží na napájení, jestli ze sítě, nebo baterky. Je toho hodně, co je dobré zkontrolovat.
Každý trh je jiný a je nastavený na koncového zákazníka v té dané zemi. V UK občas zavítám do jednoho sexshopu, kde je obchod zaměřen jak na erotické pomůcky, tak i na spodní prádlo. Obchody jsou zaměřeny na větší počet klientů. Hračky, spodní prádlo, kostýmky, vše v jednom.
Koncepčně je to řešeno tak, že se i méně odvážní lidé jdou podívat na spodní prádlo a při tom zajdou i do zadnějších prostor, kde se nachází erotické pomůcky a odvážnější kousky. Myslím, že trh je víceméně vyrovnaný, jen v UK je to více otevřené. Zajímavé je, že na jednu stranu je v UK sex tabuizovaný a na druhou stranu jsou obchody otevřeny všem. Proč to tak je, nevím.
Myslím, že hračky by měl vymýšlet ten, kdo je používá. Lidé s handicapem mají jiné potřeby než „zdravý“ člověk. Jinak vnímají vibrace, tlak, impulzy. I handicapovaní s různými druhy postižení mají různé potřeby a ví o nich hlavně oni.
Pokud mají mí klienti takový problém, že se nechtějí svěřit jiným lidem, a mají nutkavou sexuální potřebu, tak některým stačí prostě si jen číst erotické povídky a tím aktivují svou fantazii. Shodli jsme se, že pro většinu z nich je veškerá sexuální rozkoš ukryta v mozku. A tím, že ho aktivují správnou stimulací, jako je vůně, obrazový či poslechový vjem, tak se můžou dostat ve svých představách na úroveň velmi silného vnitřního prožitku, který je pro ně jako orgasmus.