Psychoseznamka se Zuzanou Čihákovou - Každý má naději na blízkost

1) Na základě jakého podnětu vznikl nápad spustit stránky psychoseznamky?

Nápad na vytvoření seznamovací platformy Psychoseznamka.cz vznikl v roce 2004. Působila jsem v té době v České asociaci pro psychické zdraví (ČAPZ), která se věnovala osvětové činnosti na poli duševního zdraví, antistigmatizaci lidí s duševními obtížemi. Asociace také provozovala linku psychopomoci, terapeutickou komunitu pro lidi s vážnými duševními obtížemi a další aktivity spojené s problematikou duševního zdraví. Z příběhů našich členů a klientů stále častěji vyvstávalo, že pro člověka zatíženého duševními obtížemi je velkým tématem samota a navazování vztahů. A tak jsme s kolegy tuto webovou stránku jako pilotní projekt spustili.

 

 

2) Proč se seznamka jmenuje zrovna „Psychoseznamka“?

Do jisté míry burcující a mnohdy i negativní reakce vzbuzující název má od prvního momentu napovídat, že lidé, kteří svůj inzerát na stránku vkládají, mají se zátěží duševního onemocnění zkušenosti, léčí se s konkrétní diagnózou, z nejrůznějších příčin se necítí dobře, mají pro tuto problematiku pochopení nebo jim toto téma není lhostejné. Ten přídomek „PSYCHO“ dle mého názoru působí jako jistý katalyzátor. Ti, kdo na stránku svůj příběh vkládají, jdou rovnou s „kůží na trh“, s něčím se potýkají a druhým to otevřeně sdělují. „Ber mě takového, jaká/jaký jsem.“ Velmi zjednodušeně řečeno, mohou tak eliminovat moment, kdy by protějšku tuto skutečnost sdělovali osobně po nějaké době a nemuseli se setkat s pochopením. Velmi si proto vážím upřímnosti, s jakou se v příbězích na stránce setkávám. (Vyhýbám se použití slova „inzerát“, asi pozůstatek z dob minulých, evokuje to ve mně sháňku po nějaké věci, Prodám chatu, zn. spěchá. Raději většinou používám slovo „příběh“.)

 

3) Jak poznáte, že do databáze si dávají inzerát s příběhem opravdu lidé jen s duševním onemocněním?

To samozřejmě poznat nelze a ani není takové kritérium či omezení využití služby nastaveno. Psychoseznamka je pro všechny, kteří hledají spřízněnou duši.

 

 

 

4) Prověřujete si nějakým způsobem klienty?

Každý z inzerátů osobně validuji, samozřejmě se 100% zárukou zachování anonymity. Mohu tedy v této fázi zajistit jistou ochranu klientů před inzerátem pochybného charakteru, který by v případě automatického zveřejnění mohl být rizikový. Dále údaje o klientech neprověřuji.

 

5) Otázka, která bude asi nejvíce čtenářů zajímat – platí se něco za seznamku?

Psychoseznamka.cz je bezplatná služba.

  

Zdroj: ilustrační fotka od Zuzany Čihákové ( pxhere.com)

 

6) Je psychoseznamka nějak odlišná od ostatních seznamek? Jinde se za seznamku platí nějaký poplatek.

Psychoseznamka.cz již na první dojem napovídá, i svým kontroverzním názvem, že tady je „něco jinak“. Je velmi komorní, bez reklam, neumožňuje chat a do jisté míry se může jevit jako velmi technicky i vizuálně zastaralá. Limity této stránky jsou však dle mého názoru jejím přínosem.

 

7) Lidé se ale dívají na seznamky trochu s nedůvěrou. Na co je dobré dát si při seznamování on-line ve vaší seznamce pozor a v čem má výhody?

Jako výhodu této seznamky spatřuji její komorní a osobní ráz, nevýhodou je paradoxně pravý opak, a tedy to, že vzhledem k malému povědomí o její existenci (téměř nulová propagace, PR apod.) nabízí malý počet příběhů, a tedy i příležitostí k seznámení.

A na co si dát pozor? Řekla bych, že stejně jako u jakékoli jiné seznamky na ty, kteří by se snažili na samotě člověka profitovat nejrůznějšími způsoby. Je jistě obtížné často rozlišit, jak upřímně to druhý myslí, zda se nejedná o nejapný žert nebo ohrožující záležitost. Toto riziko ovšem platí i jinde, nejen na internetových seznamkách.

 

8) Mohou seznamku klienti navštívit osobně?

Psychoseznamku lze kontaktovat pouze e-mailem (info@psychoseznamka.cz). Pokud je dotaz komplikovanější, nabízím také po prvním e-mailovém kontaktu telefonickou podporu. Osobní setkání lze následně individuálně dojednat pouze v Praze, v prostoru Komunitního centra Husitská na Žižkově, kde aktuálně působím jako programový manažer a sociální pracovník. 

 

9) Jaká byla Vaše cesta k založení psychoseznamky?

Nastoupila jsem jako dobrovolnice na pomoc při grafické úpravě webu a časopisu ESPRIT, měsíčníku pro duševní zdraví. Posléze jsem se stala zaměstnancem této organizace a podílela se na projektu podporovaného zaměstnávání osob s duševním onemocněním. V té době jsem začala studovat vysokou školu humanitního zaměření a téma duševního zdraví a nemoci mě oslovilo natolik, že jsem nastoupila do psychoterapeutického výcviku PCA (C. Rogers). Po odchodu z ČAPZ do dalších pracovních i osobních fází se mnou „odešla“ také Psychoseznamka a od té doby ji spravuji soukromě a vlastními silami. Nevěnuji jí tolik času, kolik bych si přála, ale věřím, že taková doba přijde.

 

10) Čím Vás zaujala cílová skupina osob s psychickou nemocí, načež jste se rozhodla vytvořit pro tyto osoby seznamku?

Jak uvádím na webu, lidé potýkající se s duševními obtížemi nejrůznějšího charakteru jsou často ohroženi samotou, která plyne nejen z povahy jejich onemocnění, ale i z přijetí většinovou společností. Překážkami v navazování mezilidských a partnerských vztahů mohou být často také obavy před odhalením psychických obtíží či diagnózy. Tyto skutečnosti jsou podněcovány i v médiích, která nezřídka referují o lidech s duševním onemocněním negativně. Stigma duševní nemoci, ať již je jakkoli závažná, stále panuje v obecném povědomí společnosti. To vše lidem jakkoli zatíženým psychickými problémy či diagnostikovanými dle taxonomie duševních chorob může komplikovat osobní život. Psychoseznamka.cz ale není jen pro ty, kteří jsou „psychicky nemocní“. Je totiž velmi ošemetné takovou cílovou skupinu vůbec určit. Je mnoho těch, kteří jsou dočasně v psychickém neladu z rozličných důvodů, čelí nadměrné psychické zátěži, trpí poruchami spánku, úzkostmi krátkodobými i přetrvávajícími, obtížemi různé intenzity, počínajícími nebo vleklými depresivními stavy, ale nejsou v péči odborníků a k tomu všemu ještě sami!

 

11) Plánujete nějaké seznamovací akce, program? (ale chápu, že to nyní v době covidu nejde)

V roce 2019 proběhly ve výše zmiňovaném Komunitním centru Husitská workshopy o seznamování s psychoterapeutkou a socioložkou Markétou Šetinovou. Cílem těchto workshopů nebylo vlastní seznámení, ale jako skupinová aktivita byly vedle edukace příležitostí posílit své sociální dovednosti a poznat nové lidi. Do budoucna bych ráda pořádala více aktivit, workshopů, besed, exkurzí, výletů založených na osobních setkáváních narušujících samotu a vytvářejících příležitosti k navázání kontaktů. Těch je v dnešní době, a v té aktuálně ovlivněné epidemií obzvláště, stále méně. Ráda bych aktivity nabízela bezplatně, do maximální míry zajištěné samotnými uživateli, dle jejich přání a svépomocně.

 

12) Máte nějaké pozitivní či negativní reakce při seznamování na psychoseznamce?

Začnu nejprve tím negativním, abychom to měli za sebou. :) Negativní reakce přicházely a přicházejí zejména v souvislosti se stížnostmi na málo inzerátů a převahu mužů. Převaha mužů ale myslím panuje i u ostatních seznamek. Muži jsou v tomto ohledu pravděpodobně „odvážnější“, ženy obezřetnější. Podle mých zkušeností z psychoseznamky jsou ženy spíše těmi, které raději na inzeráty reagují. A proto bych ráda vzkázala zejména mužům: „Neváhejte své inzeráty na seznamky umisťovat. To, že se Vám nedostává ihned odpovědí, neznamená, že jste nezajímaví, pro ženy neatraktivní. Ale že ženy možná sbírají odvahu vás oslovit. Obrňte se tedy trpělivosti, věřte a nic nevzdávejte. Každý má naději na blízkost, jen je to někdy běh na dlouhou trať.“ Z těch pozitivních reakcí jsou krásné zpětné vazby v podobě úspěšně seznámených párů. Děkuji za takové zprávy, které mě ubezpečují, že tato nepatrná stránka má svůj smysl.

 

13) Co byste doporučovala pro hledající a pro ty, kteří odpovídají na inzerát?

Lidem, kteří hledají spřízněnou duši či partnera, bych při psaní inzerátu doporučila sdílet co nejvíce informací o nich samotných. Samozřejmě s ohledem na veřejný prostor, do kterého jsou informace pouštěny. Stává se, že lidé nenapíší mnoho o sobě, ale mají přitom velmi mnoho požadavků na svůj protějšek, což může druhou stranu zbytečně odradit. Čím více sdělíte vy o sobě, tím větší máte šanci, že druhý bude podobně sdílný. Dáváte také druhému člověku prostor na některou z vašich charakteristik, zálib, radostí, strastí, zvláštností reagovat, podnítit jeho/její zvědavost se o vás dozvědět více a rozvinout tak přirozeně další komunikaci. Při prvotní komunikaci bych doporučila jistou ostražitost. Je-li zpráva/odpověď příliš intimního rázu, dotěrná, s negativním nebo lascivním podtextem, vybízí-li vás k okamžitému setkání, žádá o finanční podporu či je vám jakkoli nepříjemná, ignorujte ji. Pokud byste tuto odpověď rádi zkonzultovali, neváhejte napsat na info@psychoseznamka.cz, po dohodě je možná i telefonická konzultace. Často jsou také lidé bezradní nad tím, jak zahájit konverzaci, jak druhého poprvé oslovit, v jakém duchu napsat první e-mail, sms. Z mé zkušenosti vyplývá, že nejlepší je upřímnost. Není nutné psát vzletné výrazy, pokud to pisateli není vlastní, nebo se za každou cenu dělat lepším. Neztrácejte hlavu, pokud se vám nedaří komunikaci udržet. Nejste v tom sami, je to přirozené. Mějte trpělivost.

 

Velmi si přeji, aby byli lidé s duševními obtížemi či bez toužící po vztahu stále méně sami.