Rozhovor s Lucií Šídovou – Sexuální asistence se stala legitimní profesí

Lucie Šídová je spoluzakladatelkou společnosti Freya. Freya je nástupkyní organizace Rozkoš bez Rizika, která vyškolila první sexuální asistentky. Freya nyní školí nové sexuální asistentky a asistenty, pořádá různé kurzy se sexuální tématikou osob s různým typem handicapu. Lucie Šídová již do své práce se sexualitou osob s handicapem dala hodně energie a času.

1) Jak jste přišla na nápad zavést sexuální asistenci u nás?

{articleImage}355{/articleImage} Díky různým projektům jsem byla často v zahraničí na stážích a tam jsem se o sexuální asistenci dozvěděla. Bylo to v Německu. Říkala jsem si, že to je skvělá příležitost pro ženy ze sexbyznysu, které chtějí pracovat v oblasti sexuality a dál se rozvíjet.

 

2) A jak jste se pak rozvíjeli?

S ostatními kolegyněmi z R-R jsme téma prezentovaly na naší konferenci a chopila se ho média. Nečekaly jsme to, ale otevřely jsme opravdu třináctou komnatu. Začala se na nás obracet média, lidé s postižením, organizace, rodiče lidí s postižením a ptali se, zda máme sexuální asistentky. Tak jsem napsala projekt, získala na něj podporu a začaly jsme téma sexuality osob s postižením otevírat. Zavedly jsme terminologii, web, jely na stáž do Švýcarska a přivezly know how, napsaly spoustu článků a vyškolily první sexuální asistentky. Prostě se vše tak dobře potkalo, že to prostě šlo. Daly jsme do toho mnoho energie.  

 

3) Báli jste se nějakých komplikací?

Trochu ano. Nemuselo to vyjít a byl by průšvih, např. jsme mohly poškodit jméno organizace R-R, ale i profesi sexuální asistence. Vše muselo být dokonale promyšleno. A ono to klaplo. Sexuální asistence slaví 3 roky a já mám radost, že se díky prvním odvážným asistentkám stala legitimní profesí.

 

 {articleImage}350{/articleImage}  

4) Proč se staly sexuálními asistentkami nyní jen ženy? Muži se nehlásili?

V době zavádění sexuální asistence jsem pracovala v organizaci, která pracovala se ženami. Proto jsme se rozhodly proškolit pouze ženy a ty, které jsme osobně znaly a důvěřovaly jim. Zaváděly jsme novou službu, musely jsme minimalizovat rizika, která se zavedením takto kontroverzní služby souvisela. Proto se školily jen ženy, které jsme osobně znaly.

 

 

5) Sexuální asistentky podepsaly etický kodex. Kdo to kontroluje, jestli kodex opravdu sexuální asistentky dodržují?

Naše organizace řeší případné stížnosti na sexuální asistentky, doposud se jednalo spíše o dvě vyjasňování. Pokud by asistentka porušila etický kodex, vyškrtneme ji z veřejného seznamu sexuálních asistentek. První sexuální asistentky byly pod palbou médií, veřejnost a pomáhající profese sledovaly jejich práci. Nemohly si dovolit chybu.

 

6) Ted k právní věci: Kuplířem je ten, kdo poskytování sexuálních služeb ostatními nějakým způsobem organizuje, zprostředkuje nebo z něj má prospěch. Není třeba mít strach z toho, že někdo může právně napadnout to, že jste zorganizovaly činnost sexuálních asistentek, tím, že jste jim například vytvořily etický kodex nebo cokoliv jiného?

 

Etický kodex jsme vytvořily při zavádění sexuální asistence a inspirovaly jsme se etickým kodexem ze Švýcarska a Německa a upravily ho pro naše účely. Dle našeho právního rozboru není sexuální asistence to samé jako prostituce. Zde je citace naší právničky:

Obsahem činnosti sexuálních asistentů/asistentek jsou služby podstatně odlišné od prostých sexuálních služeb, zahrnutých pod pojmem prostituce‘. Sexuální asistent/asistentka tedy není prostitut/prostitutka se specifickou klientelou (). Navíc aktivity sexuálních asistentů/asistentek se od prostého poskytování sexuálních služeb podstatně liší, neboť jejich cílem není jednorázové sexuální uspokojení klienta, ale edukace klienta tak, aby on sám porozuměl své sexualitě a mohl s ní pracovat. Sexuální asistence hendikepovaným se tedy nerovná poskytování sexuálních služeb specifické klientele.“

Ne všechny sexuální asistentky poskytují i sexuální interakce, proto není možné o ní hovořit jako o prostituci. Službu si vyhledává klient/klientka sám, když potřebuje v tomto asistenci, může mu pomoci třetí osoba.

 

7) Jak informujete veřejnost, že jste postupovaly v souladu s právním stanoviskem?

O sexuální asistenci mluvíme na základě faktů, tak jak probíhá a nikoho k ní nenavádíme. Nikomu na školení opravdu neříkáme „je to skvělá práce, vy byste se pro ni hodila, pojďte do toho.“

O sexuální asistenci informujeme, že tu je, jak probíhá. Pokud se někdo pro tuto práci rozhodne, musí to být jeho svobodné rozhodnutí. To bychom si pak mohli říci, že když média píší o prostituci, informují o tom, kolik si ženy vydělají a na základě článku se někdo rozhodne tuto práci dělat, že je to navádění. Lidé mají právo vědět, že taková služba tu je. Navíc v novém kurzu bude více než polovina žen, které nebudou poskytovat sexuální služby.

 {articleImage}356{/articleImage}

 

8) S jakými negativními reakcemi na téma sexuální asistence a sexuální asistentky se nejčastěji setkáváte?

Slýcháme někdy názory, že sexuální asistence je legalizovaná prostituce, že to jsou prostitutky pro lidi s hendikepem. Tak lidé mnohdy hodnotí ty ženy. Jedni je obdivují a děkují za to, co dělají. Druzí si říkají, co to je za ženy, že toto mohou dělat. Ale každý z nás má určitě představu o nějakém zaměstnání, které by nikdy dělat nemohl. Snažíme se dělat práci, která nás baví. A tyto ženy baví právě tato práce. Mimochodem, v našem novém kurzu pro sexuální asistentky, který začne na konci října, jsou většinou ženy, které nikdy v sexbyznysu nepracovaly.

 

9) Kde si vás účastníci vašich kursů najdou?

Pomocí webových stránek, na sociálních sítích, snažíme se publikovat články a dávat o sobě vědět díky médiím. Organizace si nás také doporučují či nás kontaktují opětovně.

 

10) Je organizace Freya, kterou jste zavedla s Vašimi kolegyněmi, lepším průvodcem pro osoby s handicapem než Rozkoš bez Rizika?

Myslím, že je logickou nástupkyní. Pod Freyou bychom sexuální asistenci nyní těžko zavedly. Velmi nám pomohlo rozvíjet asistenci ve stabilní, zajeté a velké organizaci, která má jméno a dostatek zdrojů, jak finančních, tak personálních k zavedení této služby. A navíc, že si to ustojí. Měla jsem kolem sebe tým, který společně téma rozvíjel, což byla velká pomoc.

 

{articleImage}354{/articleImage}

 

11) Jaká byla Vaše největší motivace projekt sexuální asistence dokončit?

Když se ohlédnu a zastavím, mohu říci, že to bylo velmi náročné a někdy jsem si říkala, proč to dělám, zda to unesu, cítila jsem velkou zodpovědnost. Vlastně jsem si nepřipouštěla, že by to mohl být průšvih, věřila jsem, že to dopadne dobře. Velkou motivací byly telefonáty a e-maily od lidí, kterých se téma osobně týkalo. Děkovali, svěřovali se s příběhy, psali své zkušenosti s asistencí. To nás energeticky nabíjelo a motivovalo k tomu sexuální asistenci dotáhnout.

 

12) Nelitujete tedy toho, že se již R-R tématu nevěnuje?

Dobře je, že se téma od R-R oddělilo, protože nechceme, aby bylo spojováno jen se sexuálními službami. Asistence má přesah např. v edukativní činnosti.

 

13) Jak se podle Vás proměňoval postoj společnosti k sexualitě osob s handicapem od té doby, co je zavedena sexuální asistence a píše se o ní v médiích? 

Myslím, že se postupně mění, protože vznikají videa, filmy a dokumenty o sexuální asistenci či sexualitě lidí s postižením, které téma ukazují bez mýtů a stereotypů, tak, jak to opravdu je. Myslím, že ke změně postoje přispěl film režisérky Dagmar Smržové „Miluj mě, jestli to dokážeš“ a další dokumenty a reportáže na toto téma. Přesto je ještě spousta odborníků/odbornic, lidí z pomáhajících profesí, kteří si myslí, že žádnou sexualitu tito lidé nemají a není nutné ji tedy řešit

 

{articleImage}357{/articleImage}Organizace Freya vznikla na podzim v roce 2016. Cílem organizace Frey je otevírat témata, související s oblastí sexuality a vztahů lidí se zdravotním postižením, osob žijících v pobytových zařízeních, závislých na péči jiné osoby a dalších zranitelných skupin.

 


Vytištěno z: http://www.sexualniasistence.cz/rozhovor-s-lucii-sidovou-sexualni-asistence-se-stala-legitimni-profesi/