V roce 2000 založil s přáteli neziskovou organizaci Okamžik, která pomáhá nevidomým lidem v různých oblastech života. Proč nese název Okamžik? Okamžik jako mžik oka. Propojení světa nevidomých a světa vidících lidí. Tuto organizaci vedl 16 let, leč velké pracovní nasazení mu přivodilo zdravotní problémy a v r. 2016 odešel do důchodu. Na stránkách miroslavmichalek má velmi zajímavě obsáhlý ucelený přehled o svých aktivitách, dále články a rozhovory. I pro náš web byl ochoten se e-mailem rozpovídat.
{articleImage}447{/articleImage}
Podle mne ano. Ale to neznamená, že nevidomí lidé musí nějak dramaticky trpět, ovšem v různé míře se trápit i trpět mohou. Lidé od narození zcela nevidomí si rozsah tohoto ochuzení vůbec nemusí uvědomovat, protože si ho nemohou reálně představit. A člověk postupně ztrácející zrak si problém nemusí připouštět.
Špatně se o tom píše. Je těžké někomu říkat, že je znevýhodněn ještě víc, než si dosud myslel. A něco ani vysvětlit nejde, protože člověku, který nikdy neviděl, nelze dostatečně přiblížit vizuální stránku života. Dokázali byste od narození nevidomému popsat podmanivý erotický náboj, který umí vyjádřit svůdný pohled? Člověk od narození nevidomý netuší, jakou sílu mají nejrozmanitější vizuální erotické vjemy, počínaje tvary těla, zbarvením pleti při vzrušení, přitažlivostí oděvu a kdo ví čím ještě. Člověk osleplý v dospělosti možná tyto zapamatované vjemy do značné míry potlačí, aby své ochuzení tolik neprožíval.
To určitě mohou. Ale kdyby někdo popíral negativní důsledky ztráty zraku v této oblasti, ať si uvědomí, že bez vizuální stránky erotiky by neexistoval striptýz, akt, erotické časopisy, pornografické filmy, ale také mnoho obrazů, soch a básní i próz, které čerpají inspiraci a energii z vizuálních erotických vjemů. A ještě hůř – kdyby s přispěním či prostřednictvím zraku nedocházelo k nastartování sexuálních tužeb a zamilování jednotlivce, byl by život většiny lidí nepochybně mnohem chudší.
Každý z nevidomých je jiný, není jeden homo nevidomus, který by prožíval erotiku a sex nějak unifikovaně. Někdo o tématu nebude chtít ani promluvit, a přesto může žít bohatým milostným životem, někdo o tom bude mluvit s potěšením a třeba to bude právě kvůli nenaplněnosti v této oblasti. Někteří nevidomí žijí možná divokým sexuálním životem a jiní jsou velmi zdrženliví. Je jasné, že vyvrcholení pohlavního styku neprobíhá zrakem, ale vidět to je pro mnohé vidící velmi přitažlivé. Takže sexuální život poslepu funguje, mnoho nevidomých si ho jistě užívá podobně jako vidící. Může být silným zážitkem, a přece je ochuzen právě o počitky z vizuálního vnímání. Biologický orgasmus chybící zrak neoslabí, pocit vděčnosti a lásky k druhé osobě asi také ne, a přece tam může něco chybět, jakási emocionálně-esteticko-erotická magie spojená s pohledem na sexuálně vzrušeného šťastného partnera či partnerku.
{articleImage}454{/articleImage}
Pro erotické prožívání je kromě sexuálního temperamentu také určující životní filozofie jedince, která může být ukryta hluboko v podvědomí. Například nevidomé dítě z prostředí silně věřící a praktikující křesťanské rodiny asi bude vyrůstat s jiným přístupem k erotice a sexu než nevidomé dítě vyrůstající v rodině promiskuitně žijících rodičů. A ještě jedno přirovnání – prostý a chudý člověk může žít šťastnější život než vzdělaný boháč. S bohatstvím a vynalézavostí v sexu je to možná podobné.
Zdroj foto: fotograf David Neff
Myslím, že ještě nikdo nezkoumal souvislosti mezi sexuálním životem a radostí ze života či depresemi ve vztahu ke slepotě. Erotika a sex jsou jedny z nejsilnějších životabudičů a jsou možná účinnější než leckterá antidepresiva. Řada lidí s různým postižením zraku má v různé míře omezeny možnosti se k těmto životabudičům dobrat a všichni nevidomí jsou ošizeni o radost z vizuální stránky erotiky.
Asi ano, záleží, v čem spočívá. Pro mladé nevidomé muže i ženy bez jakékoliv představy o opačném pohlaví mohou být zrakové vjemy alespoň částečně nahrazeny vjemy hmatovými a slovními popisy umožněnými asistentkou nebo asistentem. U osamělých jedinců bez partnerského sexuálního života může asistentka pomoci už pouhým erotickým rozhovorem, event. se vzájemnými dotyky. Myslím, že by za tyto služby nejeden nevidomý rád zaplatil. Pokud existují, možná se o nich moc neví. A možná to nevím jen já. Ale napadá mě, že by nevidomé ženy mohly pracovat jako sexuální asistentky pro muže s jiným postižením a naopak. Chtělo by to ale důkladně promyslet, aby třeba nedošlo k úrazu. A raději to berte jako vtip.
Asi jako komukoliv jinému. Problém může být v tom, že nevidomý nemusí tušit, jaké existují, popřípadě s ním běžná průvodcovská služba nebude ochotna jít do sexshopu. Tady by taky pomohla asistence, ovšem za nějakou přijatelnou cenu.
Existují umělé sexuální partnerky, tak to by mohlo posloužit osamělým nevidomým mužům. Mohli by na ně mít zvýhodněnou (státem dotovanou) cenu, ale to žertuju.
Tak to je dobře. Taková umělá panna by osamělému nevidomému možná přinesla netušené zážitky a uspokojení. Ale možná by mu to způsobilo zmatek a deprese, protože by si více uvědomil, o co byl nedobrovolným odříkavým životem ochuzen. Nevím, možná by to bylo téma pro expertní skupinu.
Asi před dvaceti lety byl v časopise Zora zveřejněn odvážný článek o používání vibračního přístroje pro muže od narození zcela nevidomého a zcela hluchého, který se občas projevoval výbuchy agresivity. Údajně to přineslo jeho evidentní zklidnění. Znám jedince s kombinovaným postižením zraku a sluchu, který vlivem neadekvátní nadměrné péče rodičů už ve středním věku skončil v pobytovém zařízení pro seniory. Sexuální život ani intimnější podobu žen asi nikdy nepoznal. Třeba by něco uvítal.
Nejeden nevidomý by asi měl požitek z komentovaných erotických a pornografických filmů. Ale nevím, jestli existují. Komentované filmy pro nevidomé fungují už asi patnáct let, vedle běžného zvuku filmu v něm přidaný odlišný hlas popisuje, co se děje na obrazovce. Mohly by to být erotické povídky s autentickou řečí postav a sexuálními zvuky s přidaným komentářem popisujícím probíhající erotický děj a popisující tělesné projevy účastníků. Podobnou funkci asi v něčem plnila i osvětově erotická příloha pro nevidomé Vstupte vydávaná zvukově časopisem Zora, která byla nahrazena čtvrtletníkem Intimita.
Většinou asi ano, musí hmat hodně využívat jako náhradní smysl. A jelikož to je hodně rozšířený názor, šlo by to využít v erotických klubech k zaměstnání nevidomých erotických masérů a masérek. Kromě citlivého hmatu mohou zaručit zvýšenou míru diskrétnosti, prostě své klienty a klientky nevidí, a tedy je na ulici nepoznají. Opět žertuji.
Myslím, že ne, že je to podobné jako u vidících. Také někteří erotiku a sex vyloučí ze života, ale dělá to pak problémy. U nevidomých to může vést k negativnímu sebehodnocení a ztrátě radosti ze života a v důsledcích k sociálnímu vyloučení. Ale setkal jsem se i s vážně vyslovenou opačnou představou, že nevidomí muži musí být posedlí sexem, protože nemají vzrušující požitek ze sledování hokeje. Znám sice několik nevidomých donchuanů střídajících partnerky, ale s hokejem to asi nesouvisí.
{articleImage}453{/articleImage} Zdroj foto: fotograf David Neff
Říká se, že když jsou oba nevidomí, že lépe pochopí svoje potřeby související se slepotou. A naopak, když jeden vidí, vidí za oba a to usnadní nevidomému život. Já mám vidící ženu. Soužití nevidomého a vidícího nám nedělá problémy, ale vyžaduje komunikační zdatnost, vzájemné pochopení, humor a respekt, na čemž celý život pracujeme. Někteří lidé se domnívají, že v prostředí nevidomých lidí příliš „nekvete“ láska a není běžná sexualita. Za dlouhá léta mé sociální práce jsem dospěl k přesvědčení, že mezi nevidomými je to stejné jako mezi vidícími. Jen spouštěcí mechanismy a praxe jsou trochu jiné, prostě chybí zrak, nechybí touha po lásce nebo sexuální apetit.
Hlavní předsudek je bohužel stále stejný. Mnoho lidí, ať vidících, či nevidomých, si myslí, že probírat tyto věci u lidí s handicapem je nevhodné. Často za tím je ponižující přístup, že postižení mají být vděční už za to, že mohou žít mezi ostatními, a dokonce mít důchod a podobné výhody, které ovšem ve skutečnosti nejsou výhodami, ale kompenzacemi těžkých znevýhodnění. Tento přístup se stále objevuje i u některých nevidomých, u rodinných příslušníků i u úředníků a odborníků. Proto díky za vaše stránky a projevený zájem.
Asi ne. Prostě se stala jeho neoddělitelnou součástí. Ale něco se vymyslet dá, třeba to, že manželčina kamarádka si posteskla, že moje žena se má, protože ji mám navždy v paměti tak, jak vypadala, než jsem oslepl. A to je pravda, moje žena je v mé vizuální paměti stále ta mladá dívka, do které jsem se zakoukal, když jsem ještě viděl. A tady to máte, jak důležitý je zrak v oblasti vztahů a erotiky! Zakoukal jsem se!
Ano, k celoživotnímu zaměstnání v sociálních službách pro nevidomé. Možná mě handicap nějak přivedl i k zájmu o literaturu a k vlastnímu psaní. Třeba souvisí i s tím, že jsem kdysi psal humorně laděnou erotickou poezii, která vyšla v knize Ten můj anděl poněkud se zarděl. Název vypovídá o významu zraku, je o zardění se. A zardění anděla by určitě nikdo neuměl přiblížit člověku od narození nevidomému tak, aby to v něm vyvolalo konkrétní pocit a důvěrně známou představu. A to je ono.
{articleImage}448{/articleImage}
Ukázka z knihy Tady stojíte dost blbě.
O nesmělých kalhotkách.
Zeptaly se kalhotky, jestli musí na fotky.
Nemusely – je to fakt, a tak vznikl první akt.
Autor obrázku: akademický malíř Ivan Komárek
Zdroj foto na tituální straně: fotograf David Neff
Mnoho pěkných erotických a sexuálních zážitků všem čtenářům přeje Mirek Michálek. Praha únor 2020