Rozhovor se Šimonem Hlinovským – Každá žena je svým způsobem krásná

1) Jak jsi zjistil, že máš Aspergerův syndrom a kdy jsi to zjistil?

Když jsem byl v nemocnici, když mi bylo 14 let a zrovna tam byla psycholožka, která to stanovila.

2) Je pro tebe těžká sociální interakce s druhými lidmi? A co je nejtěžší?

Sociální interakce určitě těžká je, například přidat se ke skupině, která už vede nějaký rozhovor. Nerad skáču do řeči, ale někdy to jinak nejde. Nejtěžší je samozřejmě hledat partnerku a navazovat vztahy.

3) Proč je pro tebe těžké seznámit se s dívkami?

Ani tak není těžké seznámit se, ale spíše je těžké navázat ten vztah. Některé slečny asi odradí, že jsem příliš nesmělý. Některé si se mnou ale dlouho chtějí jen psát přes internet a nakonec to nikam nevede. Preferoval bych osobní setkání co nejdříve, abychom zjistili, jestli si vlastně budeme rozumět a chceme spolu strávit zbytek života.

4) Přítelkyni tedy nemáš?

Ne, ale doufám, že už ji po pěti letech konečně najdu.

5) Měl jsi někdy přítelkyni?

Měl, ale jen rok. Proto hledám jinou. Ostatní pokusy o seznámení skončily dříve, než začaly. Ještě dříve jsem se snažil udržovat vztah na dálku, ale bylo to složité.

6) Měla tvoje přítelkyně též nějaký autistický syndrom? Kde jste se seznámili? Dodržovali jste nějaké přesné rituály?

Měla AS, ale to jsem zpočátku nevěděl. Seznámili jsme se na demonstraci. Rituály jsme asi neměli, až na to, že jsem ji vždy šel doprovodit domů.

7) Jaké ženy se ti nejvíce líbí a co se ti na nich líbí?

To je složitá otázka, protože téměř každá je svým způsobem krásná. Samozřejmě se mi líbí, když má na sobě pěkné šaty, třeba na ples. Důležité je především, aby mě měla skutečně ráda a byla mi věrná.

8) Mají to tedy všichni lidé s Aspergerem podle tebe v partnerském a sexuálním životě těžší?

Určitě mají. Pro mě je složité seznámit se a navázat vztah. Některé slečny zase nemusí hledat partnera, protože ten partner si je najde sám. Pak ale pro ně může být složité udržet ten vztah dlouhodobě.

9) Stal se ti už nějaký trapas v souvislosti s tvým Aspergerovým syndromem při seznamování?

Za trapas se asi dá považovat, když jsme chvíli jen seděli vedle sebe na lavičce a neměli co říct. Ale na druhou stranu se dá považovat za trapas i to, když slečna pořád odkládá osobní setkání na neurčito. Třeba pořád váhá, jestli jsem ten pravý, ale já už bych chtěl mít jistotu. A pak třeba k tomu rande dojde, ale i když mám pocit, že dopadlo dobře, tak ona už nemá zájem o další rande. To je asi tak složité jako při hledání zaměstnání.

10) Jakou máš práci a záliby?

Pracuji v softwarové společnosti, kde jsem součástí týmu, který se stará o přijímání nových zaměstnanců. Vystudoval jsem politologii na FSV UK, protože se zajímám o politiku. Kromě toho jsem již dvacet let členem Českého červeného kříže, takže učím děti, jak poskytovat první pomoc, a podílím se na prospěšných charitativních projektech.

11) Co tě nejvíce u lidí rozhodí a co naopak potěší?

Rozhodí mě různé předsudky, a když se mnou někdo jedná jako s blbcem. Naopak mě potěší, když mi někdo naslouchá.

12) Co tě napadne, když se řekne sex a erotika?

Je to téma, o kterém se lidé většinou stydí mluvit na veřejnosti, ale zajímá to téměř každého.

13) Měli jste ve škole sexuální výchovu? 

Jen trochu, ale nejvíce znalostí jsem získal, když jsem se v 16 letech přihlásil na seminář Mládeže ČČK o HIV a AIDS, kde jsme řešili i jiné pohlavně přenosné nemocí, a probírali jsme i příbuzná témata jako antikoncepci, potraty, předsudky k sexuálním menšinám a sexualitu obecně. Pak jsme chodili do škol a vysvětlovali jsme tato témata studentům.

14) Co bys dělal, kdyby tě někdo začal sexuálně obtěžovat? Setkal ses s tím?

Asi bych se proti tomu ohradil, ale přímo jsem se s tím nesetkal. Myslím, že se s tím setkávají hlavně ženy a je to vážný problém, ale samozřejmě i muži se s tím mohou setkat.

15) Byl jsi někdy v sexshopu?

Přiznám se, že v sexshopu jsem nikdy nebyl. Pokud najdu partnerku, která o to bude mít zájem, třeba tam s ní zajdu.