Postel u okna - Psychologický román s detektivní zápletkou

Léto je obdobím dovolených, které nám poskytují vice času k odpočinku a třeba i k přečtení zajímavých knih. Jednou z takových může být psychologický román „Postel u okna“.

Autor příběhu M. Scott Peck v něm odkrývá životní cesty pacientů a zdravotních ošetřovatelek v soukromém sanatoriu pro dlouhodobě nemocné. Osudy jsou různé. I přes stáří nebo vážné nemoci, byť je pacient připoután na lůžko a nemůže mluvit, dorozumívá se jen písmenkovou tabulkou, tak má zachovalou svou sexuální touhu a potřebu. Stejně tak i některé další postavy mají k sexualitě blízko.

Jedna z ošetřovatelek patří mezi nejoblíbenější. Všichni pacienti si ji vyžadují i v ten nejcitlivější okamžik, jako je umírání, kdy na poslední cestě ji chtějí mít u sebe. Bohužel shoda náhod v souvislosti s přistižením ošetřovatelky s klientem a dále i s chvílemi posledního rozloučení s pacienty přispějí k tomu, že je obviněna z vraždy.

Detektiv, který vraždu vyšetřuje, shledává stále jasnější důkazy, ale záhy zjistí, že byl hodně ovlivněn svými předsudky a zkušenostmi ze své minulosti, které měl zakořeněné v podvědomí.

Způsob vyšetřování změní na základě moudrosti jedné z pacientek. Moudrost a zkušenost z některých pacientů v románu vyzařuje.

Negativní myšlení s negativními emocemi mají lidé často uloženo v podvědomí kvůli prvním zkušenostem, které vyplývají z výchovy rodičů.

Neboť rodiče jsou prvními osobami, se kterými má člověk první interakci v životě. Je důležité, jak se rodiče k dětem chovají.

Člověk se od narození stává sociální bytostí a prochází socializací, kdy se musí přizpůsobovat svému okolí. A mezi sociální interakci patří i sexualita. I obyčejné pohlazení, potřeba jakéhokoliv doteku s blízkým člověkem, spadá mezi zdravou sexualitu.

{articleImage}241{/articleImage}

Sexualita ovšem nesmí překročit některé meze. Knížka poukazuje na to, že i když je člověk nejlepší ve svém oboru, může mít závažný pracovně-sexuální zádrhel a dolehne na něj tíha zodpovědnosti.

Zdravotní sestřičky, pečovatelky, osobní asistentky a všechny další osoby, které pracují v přímé blízkosti s klienty, by měly mít respekt ke klientovým intimním potřebám, zároveň by si měly hlídat rozmezí své vlastní intimity. Práce osobní asistentky znamená i zároveň bližší vztah s klientem. Osobní asistentka často zasahuje do intimní oblasti života (hygiena, toaleta) i do osobní sféry – povídání si s klientem.

A takový vztah mnohdy může zajít až k sexuální stránce. Je to ale o tom, jak si osobní asistentka či zdravotní sestřička nastaví svoje hranice a umí si zachovat stále profesionální odstup. Protože když svoje určené hranice poruší, klient může být více náročný na svou sexuální potřebu. Může tak způsobit svým nátlakem, že začne být asistence nepříjemný, nesympatický, anebo mu podlehne. Obě dvě situace mohou zkomplikovat život, viz děj v této výše popsané knize.

Osobní asistentka může například doporučit některou ze sexuálních pracovnic. Ale je to spíš těžké neboť s osobní asistentkou má klient navázaný již citový vztah, i když se mu nabízí profesionální sexuální asistence, stejně jsou to pro klienta cizí lidi.

Kvalitní osobní asistentku by nemělo nic překvapit, zaskočit, vyděsit u klientů. Osobní asistentka si musí vědět rady, i když by ji klient začal sexuálně obtěžovat, musí umět říct ne, ale měla by být laskavá a měla by umět pomoci klientovi se v jeho sexualitě orientovat, dokázat vymezit si přesné hranice jejich vztahu a zachovat tak klientovu důstojnost.

Zdroj: Kniha M. Scott Peck "Postel u okna"

Foto: Školení "Sexualita seniorů" od organizace Freya

{articleImage}242{/articleImage}


Vytištěno z: http://www.sexualniasistence.cz/touha-po-sexu-v-ustavech-socialni-pece/