Dá se tam zahrnout soubor norem, vnitřních pravidel, odpovědnosti, při kterých personál ví, jak správně jednat v určitých situacích, týkajících se sexuality klientů.
V organizaci by měly být ideálně dvě osoby různého pohlaví, které budou mít protokol sexuality na starosti. Tito tzv. důvěrníci by se neměli bát mluvit o sexualitě, měli by se v této oblasti vzdělávat, vědět, kam zavolat v případě problémů, informovat o možnostech sexuálních asistentek, znát práva lidi s handicapem a snažit se je dodržovat.
Protokol sexuality musí zejména obsahovat, jaké jsou běžné sociální normy a práva člověka v oblasti sexuality, a dále například:
- jaký má organizace k sexualitě a sexuální výchově postoj
- jak předcházet konfliktům (klient má na pokoji na zdi obrázek vaginy, přijde pracovnice či rodina, kterým je to nepříjemné) {articleImage}280{/articleImage}
- jak by řešili důsledky sexuality u svých klientů (například neplánované otěhotnění)
- do jaké míry může být přístupná forma kontaktu (například kde končí hranice při tělesné hygieně)
Nikde není stanoveno, co má protokol sexuality obsahovat, vždy je to na tom zařízení.
Ale výborným pomocníkem je kniha „Sexualita osob s postižením a znevýhodněním“ od Petra Eisnera. Pokud někdo chce psát o protokolu sexuality, měl by do ní nahlédnout a citovat z ní.
Velice pěkně má zpracovaný protokol sexuality centrum ARPIDA v Českých Budějovicích, která poskytuje vzdělání, zdravotní péči a sociální služby pro děti, mládež a mladé dospělé osoby s tělesným a kombinovaným postižením.
Obrázek klienta Arpidy:-MIlenci
{articleImage}282{/articleImage}
ARPIDA se zavazuje poskytovat sociální služby v souladu s protokolem sexuality. Klienta informuje při každodenní podpoře přirozeným způsobem o jeho soukromí, tedy kdo jej může vidět nahého, co jsou obvyklé intimní zóny. Dále centrum ARPIDA, z. ú., nabízí možnost individuální konzultace. Při zanedbání tohoto procesu může u uživatele dojít k narušení soukromí. Tím se zvyšuje riziko, že se stane terčem podvodu či pohlavního zneužívání.
V rámci snížení rizika případného postihu trestného činu pohlavního zneužívání používají pracovníci centra ARPIDA zásadu, že při tělesné hygieně mohou být zúčastněny jen osoby stejného pohlaví, tedy asistent pečuje jedině o osoby mužského pohlaví a asistentka jedině o osoby ženského pohlaví. V případě dlouhotrvající podpory je třeba písemný souhlas. Na souhlasu se podílí i opatrovník.
Někteří lidé s mentálním postižením nevědí, co jsou jejich intimní zóny a prostory. Berou jako přirozené, že jim lidé pomáhají na WC, ptají se jich na důvěrné informace a nevadí jim, že jejich pečovatelé jim nadměrně sahají do jejich intimních věcí. Neuvědomují si, že mnoho zásahů do svého soukromí mohou odmítnout.
Ztráta pocitu intimity může takovou osobu přivést až k protiprávnímu jednání. I osoby s mentálním handicapem se dostávají do systému trestního práva jako obžalovaní. Pokud se nevyznají ve vlastní intimitě, tak je riziko, že vědomě či nevědomě naruší intimitu ostatních lidí kolem sebe a jsou obviněny ze sexuálního obtěžování či sexuálního zneužívání, kam patří voyerství, exhibicionismus, verbální zneužívání.
V protokolu sexuality v ústavních zařízeních by měla být informace, jakým způsobem tyto situace řešit, v jakých případech volat policii. Jen ti, kteří pro svou duševní poruchu v době páchání trestného činu nemohli rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, nejsou za trestný čin odpovědní.
Riziku obvinění ze sexuálního zneužívání se dá předcházet zejména sociálně-sexuálním vzděláním a výchovou, která musí být realizovaná už od malička. Rodiče předávají při výchově svým dětem tradice, normy, chování, připravují je na život ve společnosti, ale jsou též primárními „sexuologickými pedagogy“ svých dětí.
Sexualita se ve svém nejširším pojetí rozvíjí už po narození, maminka se svého miminka dotýká, přivine ho k sobě, kojí ho. {articleImage}277{/articleImage}
Tím už dítě navazuje vztah s matkou, dochází mezi nimi k intimitě, navázání vztahu. Obtížnější situaci mají rodiče, kterým se narodí dítě s handicapem. Někteří se s nastalou situací těžce vyrovnávají, do popředí jde handicap a oni se soustředí na pomoc svému dítěti. Nedostává se jim tak síly na podporu svého potomka v sexualitě. Představa intimního života jejich dítěte je pro ně těžká, někdy se snaží projevy sexuality skrývat. Sexualitě nepřikládají sociální význam, spíše ji vytlačují do patologie. Nevědomky však své dítě citově a sexuálně zraňují.
Proto by se i rodiče měli vzdělávat v této oblasti, zároveň by měli mít na dosah kvalitní podporu.
Svým vzděláním a výchovou k sexualitě pak můžou zamezit psychologickým problémům – depresím či různým problémům v sexualitě svých dětí v dospělosti.
Kurs Freya:
{articleImage}278{/articleImage}
Za sexualniasistenci.cz Petra Lecnarová
Zdroj: Protokol sexuality organizace Arpida v Českých Budějovicích, kurs Sexualita lidí s handicapem-Freya