Na listopadovém setkání se propojovala hudba s dotykem. Při poslechu hudby se aktivují stejné části mozku jako při sexuálním vzrušení. Hudba rezonuje s naší duší. Každý rytmus, každá melodie má energii, která provokuje k tlaku, tanci či meditaci. Všichni to tak vnímali. Kdo chtěl, mohl stát se zavřenýma očima uprostřed kola všech účastníků a za zvuku nástrojů ostatních vnímal a poslouchal slova moderátora Andreje Koláře, který přesně odhadl psychický stav a uměl se do všech pocitů účastníků naprosto přesně vcítit.
{articleImage}202{/articleImage}
Prosincové setkání bylo ve znamení překvapení. Očekávané překvapení plnila tma, zavázané oči, příjemná, meditativní hudba a vychutnávání dotyků celého těla od zakladatelů tohoto projektu. I přes oblečení byl dotek velmi intenzivní. K tomu navíc mlsání, či spíše krmení přímo do pusy, zdravých dobrůtek, například jahod, borůvek nebo i čokolády dávalo té meditační seanci pravou vánoční náladu. Po otevření očí byla v místnosti nádherná atmosféra. Jako dáreček obdržel každý červenou a bílou rolničku.
{articleImage}209{/articleImage}
Podívejme se, kdo všechno se na tomto projektu podílí. Jsou to Katka Šauflová, Andrej Kolář, Lukáš Krump a Zuzka Bělohlávková. Více o některých z nich se můžete dozvědět z rozhovoru:
Katka:
{articleImage}205{/articleImage}
Osobně první otázka nejtěžší, přestože jsem „maminkou projektu“ a Lukáš tatínkem. Řekla bych to tak: Chytila jsem na pasece motýla , protože mi Lukáš vytvořil životní situaci, která mi ho umožnila zhmotnit, vidět, chytit.
Staráme se o něj všichni, protože všichni členové týmu si uvědomili, že obraz „motýla“ vlastně v sobě měli. Jen bylo potřeba to prvotní zhmotnění. Já jsem ten nápad pak vyslovila nahlas.
Souhrnem, tým tvoří lidé, kteří v sobě nesli a nesou touhu udělat semináře (které už léta obohacují životy lidí bez handicapu) pro lidi s handicapem. Všichni členové týmu se věnují seberozvoji, formám masáží a mají zkušenosti s handicapovanými nebo jinak nemocnými. A to co umí, chtějí přiblížit a sdílet skupině lidí, která byla zatím opomíjená. Předáváme dál radost ze života. Postoj každého je napsán na medailoncích na FB stránce.
{articleImage}207{/articleImage}
Dotýkat se nahého těla je krásné, když máte důvěru k člověku, který se vás dotýká. Současně každý máme jinak nastavené hranice a každý máme jinou schopnost přijímat a osvojovat si nové podněty v intimitě i sexualitě.
Programy večerů Dotkni se mě jsou koncipovány tak, aby všichni účastníci měli čas prožít a uvědomit si, co je jim příjemné, co ne a jak se tento postoj mění v čase. Na základě reakcí od účastníků pak můžeme doteky upravovat třeba na hlazení nahé paže. Nyní doporučujeme účastníkům mít volný měkký oděv. Je jiné, když se vás někdo dotýká přes lehké bavlněné kalhoty, nebo jeansy.
Všichni máme právo na sexualitu a intimitu, sexuální asistence je jen druhem formy, jak intimitu a sexualitu mohou žít i lidé s handicapem.
Andrej:
{articleImage}204{/articleImage}
Krásné. Je tu několik krásných momentů, které jsou překvapením a obohacením i pro mne.
Určitě na to má vliv výchova, ale většinou je to silný vzor jednání a postoje k dotykům samotných rodičů nebo prarodičů.
Policie mne zastavila jen jednou a příslušník nechápal, co že to za věc nabízím u Orloje, ale po vysvětlení už nic nenamítal. Setkávám se i u dalších lidí (jsou ale ve výrazné menšině) s nepochopením, studem a odmítáním, ale já si to neberu osobně a naopak jim, když mám příležitost, vysvětlím svůj záměr a jak objímání na lidi působí.
{articleImage}206{/articleImage}
Vladanu jsem poznal i krátce osobně a její vystoupení na mne silně zapůsobilo, bylo dojemné a líbilo se mi, jak měli všichni účastníci konference účast s jejím osudem a během referátu ji několikrát podpořili potleskem.
.
Určitě tzv. prodýcháváním můžeme mírnit své emoce, a to jak pocit bolesti, tak pocit vzrušení.
Osobního asistenta jsem dělal prakticky rok a pak jsem to musel přerušit kvůli jiné práci. Musím říci, že mne způsob života handicapovaných v mnohém inspiroval a ukazuje mi, jak někdy malicherné jsou starosti nás „zdravých“ lidí. A také jsem si všiml, že chtějí prožívat to samé jako my, „zdraví“ lidé. Téma dotýkání se handicapovaných spoluobčanů je velmi široké a právě u nich je „vědomý dotyk“ více než na místě.
{articleImage}208{/articleImage}