Rozhovor se zdravotní sestrou Zuzkou – Zdravá sexualita má vliv na uzdravení

1) Co vás vedlo jít na zdravotní školu, stát se zdravotní sestrou a následně k práci v psychiatrické léčebně?

Ráda pomáhám lidem, vždy jsem se chtěla stát sestřičkou. Hrála jsem si na ni už jako dítě.  Medicína obecně mě navíc hodně bavila již od puberty. Moje nynější práce zdravotní sestry se mi též líbí a moc mě baví.           

{articleImage}533{/articleImage}

2) Věděla jste předem, že chcete pracovat s cílovou skupinou s lidmi s psychickým onemocněním?

V podstatě už od studia na VZŠ mě to k psychiatrii hodně táhlo. Věnovat se psychiatrii mě napadlo, když mě vedle lidského těla začala zajímat i lidská psychika. Objevila jsem specializační pomaturitní studium na VZŠ, a tak jsem se hned přihlásila. Po střední škole a před univerzitou jsem tři roky studovala a vystudovala na Vyšší zdravotnické škole obor Diplomovaný specialista pro psychiatrii. Po jeho absolvování jsem začala při studiu na VŠ pracovat v nejrůznějších neziskových organizacích a celkem dlouho jsem v nich i vydržela. 

3) Líbila se vám práce v neziskovkách a v jakých jste pracovala?

Ve všech třech organizacích – t. j. v Rozkoši bez Rizika, v Pohodě a v Magdaleně se mi velmi líbilo, práce mě naplňovala.

4) Jak podle vás funguje organizace, které jsou zaměřené na osvětu sexuality u osob s handicapem? U nás jsou nejvíce známé organizace Freya a Nebuď na Nule.

Činnost organizace Freya trochu znám, protože v ní pracují mé bývalé kolegyně z Rozkoše. Myslím, že tato organizace opravdu v oblasti osvěty odvádí skvělou práci. Druhou organizaci vůbec neznám, takže těžko říci. 

5) Přes Rozkoš bez Rizika jste se určitě dostala k tématu sexuální asistence. Jak to proběhlo?

Ano, k tématu jsem se dostala v rámci své práce v R-R. Tam toto téma přinesla Lucka Šídová a mně bylo spolu s dalšími kolegyněmi nabídnuto se do projektu zapojit a vyškolit se ve Švýcarsku, kde již projekt běží. Důvodem bylo, že jsem celkem dobrá lektorka, a cílem bylo, že budu pomáhat dále předávat know-how.

  {articleImage}534{/articleImage}

6) Jaký máte názor z pohledu zdravotní sestry na sexualitu u osob se zdravotním postižením, konkrétně u lidí s psychickou nemocí?

Samozřejmě veskrze pozitivní, všichni lidé jsou bytosti sexuální, mají v tomto ohledu své potřeby. Pochopitelně tu nemluvím o deviacích, které ohrožují ostatní lidi. Mluvím o konsenzuální sexualitě, která ani jedné ze stran neubližuje.

7) Co si myslíte o lécích? Je účinná medikace u dětí i dospělých s autismem, psychickými problémy, depresi atd., na neurotický strach, neklid, deprese a na zvýšení nebo snížení sexuality u dospělých? Nepomůže spíše alternativní způsob léčby?

Tady vás asi zklamu. V lékovou terapii věřím bez výhrad. V mém oboru samoléčba dle mého názoru nefunguje. Léky jsou základ. Na ně teprve může nasedat terapie, relaxace, meditace apod.

8) Je správné nebo špatně, když někteří rodiče chtějí například své dítě vykastrovat, aby nemuseli řešit problémy s jeho sexualitou?

Záleží na tom, o jaké dítě jde. Pokud jde třeba o lidi s mentálním postižením, tak mi to v pořádku nepřipadá. Jinak u nás, pokud vím, o kastraci musí zažádat ten, kdo se jí má podrobit. Nelze ji nikomu nařídit ani nechat provést.

9) Mohou psychiatrické léky ovlivnit sexualitu u osob s psychickým onemocněním?

To samozřejmě nejen mohou, ale také i ovlivňují. Je to bohužel jeden z nežádoucích účinků některých psychofarmak.             

{articleImage}536{/articleImage}

10) Mají pacienti zdroje informací, jaký vliv může mít jejich medikace na jejich sexuální či osobní život? (například nemohou řídit auto – nebo mohou?) A jak tuto situaci berou?

Auto řídit nesmí, nesmí mít střelnou zbraň. O této skutečnosti ví a nevadí jim, protože řidičský ani zbrojní průkaz nikdo z nich nevlastní. O účincích léků na sexualitu také vědí, ale nijak to neřeší.

11) Mají vaši pacienti problémy s partnerským vztahem?

Ano, mají. Pracuji na oddělení, kde jsou pacienti, kteří vykonávají ochranné léčení. Je to čistě mužské odd., takže některým našim pacientům partnerka velmi chybí. Někteří si ji našli a partnerské vztahy mají, ale velká většina z nich je bez partnera či partnerky dlouhodobě.

12) Pracujete s muži, kteří mají nařízenou sexuologickou léčbou nebo protialkoholní či protitoxikomanickou?

Ano, všechny tyto typy OL na našem oddělení máme.

13) Je tato práce s muži náročná?

Ano, je, ale velmi mě baví.

14) Jaké faktory mají nejčastější vliv na to, že muži se vůbec v léčebně ocitnou?

Zde je to případ od případu. Většinou se jedná o následek užívání návykových látek, u sexuálních deviací o záležitost vrozenou, někdy o následek zanedbávání v dětství…

15) Kolik tak přibývá a ubývá mužů týdně či měsíčně?

V tomto horizontu žádní. OL se ukládá na minimálně dva roky a často se dále prodlužuje.

16) Mohou mít muži nějaké návštěvy? (Teď v pandemii ne, ale myslím, když ještě pandemie nebyla) Mohli jít i třeba ven, tam jenom v objektu areálu? Můžou někdy na víkend domů? Nebo na Vánoce či Silvestra?

Ano, před pandemií mohli normálně ven na propustky mimo areál, stejně tak za nimi mohly chodit návštěvy na oddělení. Na propustky přes noc (od 13 h v pátek do 18 h v sobotu) mohli také (takže ano, i na Vánoce), ale vždy pouze na jednu noc a k někomu, kdo je důvěryhodný a potvrdil předem, že pacienta očekává a že za jeho chování přebírá odpovědnost. Typicky tedy chodili k rodičům.

17) Tedy sex mohou mít až doma?

 Mohou mít sex, ale pouze mimo oddělení.

18) Na psychiatrickém oddělení v Bohnicích jsou lůžka, myslím že snad po dvanácti (např. pavilon 27) nebo na jiných odděleních po pěti, jsou tam odděleny ženy a muži, nemají tam vůbec žádné soukromí, co na to říkáte?

To je bohužel pravda, ale na tak rozsáhlé rekonstrukce, které by to napravily na všech 34 odděleních, bohužel nejsou penízky. J Koneckonců tentýž problém je i v běžných, somatických nemocnicích, zařízeních LDN, Domovech seniorů apod.

19) Kolik je pacientů na vašem oddělení?

Máme 37 pacientů a 4 pokoje. Jeden 12lůžkový, jeden 11lůžkový a dva 7lůžkové.

20) Co tam vaši pacienti celý den dělají? Jaký mají vlastně režim – mají budíček, večerku apod.?

Ano, jsme režimové oddělení. Budíček i večerku mají. Pacienti posléze mají buď terapeutické skupiny, nebo docházejí na aktivity mimo oddělení (papírenská nebo svíčkařská dílna, statek, zahradnictví…). Přímo na oddělení mohou na jídelně sledovat TV nebo si zahrát nějaké společenské hry (karty, deskové hry, stolní fotbal apod.) 

{articleImage}535{/articleImage}

21) Jak dlouho na tomto oddělení pracujete?

Na tomto oddělení jsem od začátku nástupu do PNB, letos v březnu to byly tři roky.

22) Jak se k vám muži s ochrannou léčbou chovají? Svěřují se vám, že jim chybí partnerka a radíte jim v této oblasti?

Chovají se k nám vesměs dobře. Jednáme s nimi s respektem a úctou a oni se nám to snaží vracet. S osobními potížemi se občas svěřují, ale se sexualitou moc ne. Takže jim v této oblasti ani moc neradíme.

                                                                                                      ilustrační foto

23) Jsou podle vás odpovědni za to, co udělali a proč jsou v léčebně?

Asi to je nepopulární, ale ano, myslím, že jsou, plně.

24) Uvědomují si pacienti, co udělali, a litují svého jednání?

Uvědomují a nelitují. Litují jen toho, že je chytili a že zde musí být. Jejich činy je nijak netrápí.

25) Máte nějaké pozitivní či negativní zážitky za dobu své profese v různých povoláních, co se týče partnerského vztahu a sexuality u osob se zdravotním postižením?

Určitě mám zkušenost, že zdravá sexualita a partnerské vztahy mají velmi dobrý vliv na psychickou pohodu, a tedy i na šanci se buď uzdravit, nebo žít co nejvíce spokojený život. Takových příběhů mám spoustu třeba z organizace POHODA, která pomáhá lidem s mentálním postižením.

26) Mohou mít podle vás některé erotické pomůcky léčivý účinek?

Určitě mohou pomoci od tenze, kterou vyvolává neuspokojená sexuální potřeba.

27) Otázka mimo k pandemii: Jaký máte názor na nošení roušek a respirátorů?

Já nejsem moc velký zastánce ani roušek, ani respirátorů. Opatření mi přijdou přehnaná a zanedbávají se kvůli nim jiné nemoci. Navíc je to příšerná rána pro ekonomiku a školství, respektive vzdělávání dětí. Distanční výuka může fungovat jen u velmi motivovaných dětí. Ale zdůrazňuji, že jde o mé naprosto soukromé přesvědčení.

 {articleImage}532{/articleImage}

28) Jaká je situace u pacientů teď v době pandemie? Máte více práce?

Nemáme, nejsme somatické oddělení, takže pandemie na nás doléhá pouze tím, že tu a tam máme na oddělení karanténu.

29) Máte rodinu? Zvládáte práci na dvou místech?

Rodinu ani děti z vlastního rozhodnutí nemám. Nejsem moc rodinný typ.  Směny na sebe nenavazují, to by se dlouho vydržet nedalo. 

30) Jak trávíte svůj volný čas, tedy jak odpočíváte?

Ráda čtu, chodím na dlouhé procházky, trávím čas s přáteli a s rodinou, dívám se na televizi apod.