Společným aspektem je výborná dlouhodobá paměť a špatná je paměť krátkodobá. Dlouhodobá paměť je celoživotní. Jsou v ní uložené informace za celý život. Lidé s Alzheimerovou nemocí si moc dobře pamatují, co za celý život prožili, pamatují si první lásky, sexuální zážitky, zvyky atd. Dlouhodobá paměť má dostatečnou kapacitu.
Krátkodobá paměť je to, co vstupuje smysly do našeho organismu a přenáší se do dlouhodobé paměti. Patří sem doteky, zrakové, čichové, sluchové a chuťové vjemy. Informace v krátkodobé paměti zůstávají cca 30 vteřin. Během minuty můžeme filtrovat informace. Pro nás významné informace, například cenné zážitky, si budeme pamatovat. Informace, které pro nás nejsou podstatné, pouštíme z hlavy. Člověk s Alzheimerem neví například, co je právě za den, jaký je měsíc, rok – nejsou to pro něho důležité informace.
Přenos informací z krátkodobé do dlouhodobé paměti není jednoduchý. Je zde nutná pozornost, časté opakování a emocionální pohoda. Lépe si můžeme zapamatovat věci, když jsou zážitky uspořádány do určité struktury. U osob s demencí je přenos znemožněn.
Péče o osoby s demencí je náročná. Partner/partnerka se stává pečující osobou a vztah s partnerem/partnerkou a sexualita se může změnit. Pro pečující je velmi důležité při péči o osoby s demencí hlavně trpělivost a vyrovnanost. Většinou je partner/partnerka na svůj protějšek sám, neboť ostatní členové rodiny bývají v dnešní hektické době zaneprázdnění. Proto potřebuje velmi často čas na odpočinek. Jednou z možností, jak si odpočinout, může být pobytová sociální služba – Domov se zvláštním režimem. Pokud ale ho chce mít doma, tak z dalších možností je pobytové odlehčovací zařízení v sociálních službách nebo terénní sociální služba. Při terénní sociální službě dochází domů osobní asistent / osobní asistentka, kteří převezmou péči na dobu, kterou si pečující partner sám zvolí.
Někdy jsou pozorovatelné rozdíly u člověka s demencí mezi mužem a ženou v partnerské a sexuální oblasti. Ženy jsou více povídavé než muži a řeknou toho hodně ze své minulosti. I co se týká svého partnerského vztahu. Paní například vypráví, jak její manžel, který už zemřel, jí byl nevěrný, byl vynikající v posteli, proto si ho jeho milenky nechaly. U toho se smála, protože si nepřipustila plnou realitu, ale její příběh z minulosti pravdivý byl.
Muži s demencí se projevují spíš jako predátoři. Důsledkem své nemoci mohou ztrácet zábrany, které uplatňují vůči své partnerce nebo jiným osobám. Pokud byl muž v mládí sexuální hodně akční, projeví se to i ve stáří, i když má už demenci. Důležité je nedávat jim příčinu k vypuknutí nevhodného chování. Stačí jen poznámka například při pohledu na fotku z jeho mládí a prohození nevinné věty: „Kolem vás se v mládí musely ženský pěkně točit. Musel jste být velmi přitažlivý.“ I tato věta může být spouštěčem. Lidé s demencí moc dobře vnímají podvědomě, co ten člověk říká, jen se neztotožní s reálnou skutečností. Klíčovou věcí je správně si nastavit vlastní osobní hranice s tím jedním hlavním slůvkem – NE. Neměly by se mu splňovat jeho sexuální přání z lítosti, že má deficit, je doma celý den sám apod. Nevhodné jednání je třeba mu rozmluvit jemnou, klidnou, klidně i vtipnou formou a obrátit pozornost na něco jiného. Člověk s demencí osobní hranice podvědomě vnímá a do určité míry společenské hranice respektuje.
Opačnou situací je, když člověk s demencí svou sexualitu naopak vůbec nevnímá, ale sociální kontakt potřebuje. {articleImage}635{/articleImage}
„Lidé mohou ztratit zájem o sexuální akt, ale neztratí zájem o partnerství a blízkost. Potřebují vyšší míru doteku, polibku, hlazení. Zvyšujeme tím jeho bezpečí a jistotu. Zde bych to podporovala a navyšovala, pokud je to příjemné,“ řekla Petra Hamerníková, ředitelka vzdělávání z organizace Freya, dne 6. prosince 2022 na přednášce „Láska a sexualita v životě lidí s demencí“ v kavárně Mlsná Kavka v Praze, kterou pořádal Nadační fond Seňorina a Alzheimer nadační fond.
Je tomu tak. Lidem stačí jen úsměv, pouhá blízkost, naslouchání, dotek ruky. Ležící, nemluvící paní stačí například jen, když přijde mužský osobní asistent nebo zdravotní bratr. Vlídně s ní zachází, pohladí ji po vlasech a paní se celá rozzáří. Zemřel jí manžel, manželství měla velmi šťastné, úmrtí manžela podvědomě vnímá. Potřebuje mužský element, který jí zdravotní bratr dává, byť je tam jen na 10 minut.
Sociální služby, terénní i pobytové, by měly mít dobře nastavený systém služeb, respektovat soukromí, vybírat kvalitní pracovníky s výbornou psychickou odolností a s respektem k člověku s demencí.
Zdroj:
MLÝNKOVÁ Jana: Péče o staré občany. Nakladatelství Grada. 2011.
Přednáška Petry Hamerníkové „Láska a sexualita v životě lidí s demencí“. Mlsná kavka, Praha
Vlastní pracovní a rodinné zkušenosti autorky článku