U příspěvku na péči se hodnotí několik základních životních potřeb:
-jak postižený zvládá vstávání a sezení
-zda chodí po schodech
-jestli se umí najíst a napít, umýt, oholit atd.
Pokud nějakou základní životní potřebu – např. chůzi po schodech – nezvládá, dostává bod. Čím víc má bodů, tím vyšší má příspěvek. Musí splnit nejméně tři body, aby dosáhl alespoň na nejnižší stupeň příspěvku. Jednou za čas provádí kontrolu příspěvku na péči sociální pracovník Úřadu práce, který má oprávnění vstoupit do bydliště postiženého a vyhodnotí, zda příspěvek je využíván na zajištění péče.
Kontroloval by v tomto případě, zda příspěvek byl použit na erotickou pomůcku a musel by postižený prokázat účtem, na co příspěvek použil?
{articleImage}50{/articleImage} |
|---|
Erotické pomůcky a sexuální asistence, která by ale byla brána jako sociální služba, jsou spíše soukromou záležitostí a sociálnímu pracovníkovi do těchto věcí už nic není. Navíc, co kdyby si postižený kupoval třeba bičík, už by veřejně přiznal, jakého je zaměření...
Pokud zvládá tyto běžné úkony – najíst se, napít se – je otázkou, zda by stát vůbec měl nějaký důvod příspěvek zvýšit. Jedině kdyby se příspěvek zvýšil všeobecně, nikoliv z důvodu sexuální asistence.
Jde tedy spíše o společenský problém. Mnoho lidí, včetně handicapovaných, považuje za nynější špatné sociální situace tyto služby za nadměrný luxus. Na webech s tématem sexuální asistence reagují lidé v komentářích pod článkem většinou negativně.
Sex je pro mnohé lidi brán jako zábava, kterou v životě tak nepotřebují, ale už nikoho nezajímá, že sexuálním prožitkem se může zlepšit imunita, dobrá nálada, zlepšit spánek, posílit srdce, trénovat močový měchýř... a je škoda, že je spousta závistivců, kteří tomu nepřejí.
Mohlo by vás zajímat: Sexuální asistentka jen pro bohaté?