Handicapovaný Martin – Vystřihoval jsem si krabičky od punčocháčů

Měl se narodit v noci, ale na svět přišel až ráno. Sice standardním způsobem, jenže byl celý modrý a místo obvyklého dětského pláče jen chrčel. Lékař v porodnici, který měl mít noční službu, se svému životnímu poslání pořádně nevěnoval. Možná vyspával kocovinu, možná ho práce nebavila, kdo ví, jak to před 42lety bylo...

Ve dvou letech byla Martinovi stanovena diagnóza. Dětská mozková obrna. S tím, že nebude chodit, mluvit, nedosáhne žádného vzdělání...

V pěti letech ale nastal obrat a Martin se naučil díky Kabatově metodě a vedení své maminky pomalu chodit i mluvit. Lékaři nevycházeli z údivu. Nastoupil do základní školy, po ní se snažil vystudovat gymnázium. Učení bylo pro něj ale náročné, proto musel odejít. Dál již nestudoval. Stále se ovšem doma věnuje studiu angličtiny i jiným zálibám a záležitostem. Už od útlého věku, od malička ho začaly zajímat dívky a ženy. V jiném zájmu, než je pouhé obyčejné dětské kamarádství.

„Ženy se mi začaly líbit v sedmi letech. Nejednalo se o spolužačky ve třídě, ale o zralé ženy právě kolem 25-30 let.“ říká Martin.

Do jedné zralé ženy se ve svém dětském věku zamiloval. Když je člověk zamilovaný, někdy nevidí, neslyší, udělá cokoliv a ty klíčové věci se stávají nepodstatnými. I u handicapovaných osob, nehledě na věk.

„Byl jsem jednou v nemocnici. Neskutečně se mi tam líbila jedna sestřička. Moc mě tenkrát vzrušovala. Jednou mi tekla v noci krev. V šeru pokoje se už na prostěradle hromadila vrstva krve. Nahmatal jsem tlačítko, které přivolalo mého anděla. Byla jím moje sestřička. Od chvíle, kdy jsem ji uviděl, bych i klidně vykrvácel, jen aby byla u mě.“ vzpomíná Martin.

Rodiče ho k sexu nevedli

Nikdo mu nedal přednášku o lásce, partnerství, sexu. Rodiče na něho byli přísní, dbali hlavně na jeho vývoj, ale na učení o sexu už prostor neměli. Martin to chápe, s jejich výchovou souhlasí, bylo mu to ku prospěchu, jen v tom vedení k sexualitě to vzali podle něj za špatný konec. Po všem, co se týká erotiky, se musel pídit sám. Měl to těžké, protože nikdy nikam sám nechodil, rodiče o něj úzkostně dbali a hlídali ve všech směrech.

„Vzpomínám, jak jsem jednou využil nepřítomnosti rodičů a prohledal v obýváku nevelkou knihovnu. Našel jsem tam dvě publikace vztahující se k sexuálnímu tématu. Vypůjčil jsem si je a uschoval ve svém pokoji. Matka samozřejmě poznala, že jsou knihy v poličkách jinak seřazeny a dovtípila se, které scházejí. Čas od času jsem si od ní vyslechl výsměšnou poznámku. Ne, necítil jsem se dobře z toho, že o mém studiu ví. Knihami jsem listoval, pouze když jsem předpokládal, že u toho nebudu nikým rušen. Vymstilo se mi to, jak to tak bývá. Díky poutavému materiálu byla moje ostražitost otupělá. Matka se vrátila z města a rovnou za mnou do pokoje, jestli jsem v pořádku. Našla mě tam na gauči s knihou otevřenou na stránce s nákresem pochvy a popisem, staženými kalhotami a se ztopořeným penisem. Raději jsem už zapomněl, co jsem si tenkrát vyslechl. Strašně jsem se styděl. A při tom jsem věděl, že jsem nic špatného neprovedl.“

Naučil se sám sexuálně žít

I když měl Martin přísnou výchovu bez základních znalostí o sexu, k sexuálnímu životu přirozeně dospěl.

„Onanuji od dvanácti let. Vlastně ani nevím, jak mě to napadlo. Rodiče nebyli doma. Ležel jsem ve svém nynějším pokoji na gauči. Najednou nade mnou něco převzalo vládu. Nadzvedl jsem se, stáhl si kalhoty a začal se dotýkat svého penisu. Navozovalo mně to velmi příjemné pocity, aniž bych o nich předtím tušil. Pokračoval jsem dál a můj penis se postupně ztopořil. Síla příjemných pocitů byla stále intenzivnější.

Až jsem cítil, že ještě jedno stáhnutí předkožky a něco se stane. Měl jsem dojem, že uvnitř mě vybuchne sopka. V tu chvíli můj penis začal ze sebe vystřikovat množství lepkavé tekutiny se zvláštní vůní. Většina mi dopadla na břicho. Tušil jsem, že se nejedná o moč. Bylo mi potom nádherně roztřeseně po těle. Vzpomínám, že se mi penis následně úplně scvrknul a dlouho jsem nemohl močit. Jako by se penis sžíval se svojí další funkcí a vzal si oddechový čas.“

Šikana mu sex nezabránila

Ve třinácti letech zažil Martin šikanování od vrstevníků v jednom léčebném domě v lázeňském městě v Čechách. Když přišel pozdě na pokoj, musel za trest stát ve slipech u postele a nejsilnější kluk ho několikrát kopal do rozkroku. Bolestí jen trpěl. I přes tato životní úskalí na sex nezanevřel. Protože neměl dostatek příležitostí k sexu, uspokojoval se jinými způsoby.

„Nevím, jak v současnosti, ale dříve se dámské punčochy prodávaly v krabičkách s fotkami spoře oděných žen, které ty konkrétní punčochy měly na sobě. Často se daly rozpoznat i kalhotky či náznak ňader. Já, lačný alespoň po tomto nádechu erotiky, jsem si obrázky z krabiček vystřihoval. Nepomohlo mi, že tajně, matka v koši stejně viděla, že krabičky nejsou úplné. Nevhodně si mě dobírala.“

Takto začínala Martinova cesta k sexuálnímu bytí. O tom, jak Martin dál prožíval intimní chvilky se ženami, je další článek.

Martin Blabla miluje ženy, miluje sex. Bez žen a sexu by jeho život ztratil smysl. Na sex nelze zanevřít ani po sebenegativnějším zážitku. Když to člověk ze sebe dostane ven, hodně se mu uleví a svobodněji dýchá. Martin se po svěření výrazně uvolnil. Za získání důvěry si zaslouží velký dík. Důvěra zlepšuje kvalitu života. A co se týká sexu, pokud se s druhým můžeme svobodně bavit o sexu, znamená to, že si můžeme povídat o čemkoliv.