„Miluj mě, jestli to dokážeš“ Dokument o cestě za snem
4.11.2016 20:47
Důkazem lásky k partnerovi či partnerce by měl být nehraný zájem o druhého, úcta, smysl pro humor a mnoho dalších pozitivních vlastností. Každý člověk potřebuje, aby ho měl alespoň někdo rád. Na lásce jsme všichni závislí. I na sexu jsme závislí. To, jak prožívají sexualitu handicapovaní, si někteří lidé stále ještě neumí představit, mají předsudky. Mluvit o sexualitě či ji prožívat, bez ohledu na handicap, omezuje jen výchova rodičů, později výchova společností.
Ledy ve společnosti se ale pomalu prolamují, sexualita handicapovaných začala lidi přeci jen zajímat. Poukazuje na to dokumentární film „Miluj mě, jestli to dokážeš.“ Na 20. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě získal cenu diváků. Diváci tleskali ve stoje a režisérce Dagmar Smržové a produkčním se v očích leskly slzy dojetí. Na natočení dokumentu měli jen pouhých 12 dnů.
A za těch 12 dnů se jim podařilo natočit těžké a složité téma, o kterém se leckdy žertuje. Tři handicapovaní mladí kluci jedou prožívat sex za peníze. Do natáčení se tak vžili, že svou roli vůbec nehráli, ale prožívali ji, jako kdyby to byla opravdu skutečnost. Touha po sexuálním prožitku se nedá vydržet, natož hrát. Nelze sedět jen doma a naříkat, že nikoho nemají na lásku a sex. Jede se za svým cílem, i když cesta za snem bývá plná úskalí... V dokumentu je znázorněn běžný život, jaké bariéry musí kluci překonat, jen aby dojeli k cíli… Nastupovat do tramvaje na invalidním vozíku není někdy jednoduchá záležitost. Mezera mezi zastávkou a tramvají je neúměrná, musí se pěšky na další zastávku. Na nádraží se ptát kolemjdoucích, ze kterého peronu se jede do vytouženého města, protože na lístku to není napsáno, nebo nákup kondomu dá zabrat. Vystupovat z vlaku na vozíku ve velké mezeře na nástupiště bez pomoci cizí osoby je také velká odvaha.
Konečně je tu cíl. Setkání se ženou, která za úplatu poskytne hezké chvilky rozkoše. I když v cíli stejně někdy není splněno očekávání snu. Koupený kondom je najednou k ničemu. Vystupující žena se vymluví na menstruaci. Zklamání v očích handicapovaného aktéra není hrané. Se svou vyvolenou společnicí se několikrát scházel, vždycky to klaplo, teď najednou nic… Je opravdu zamilovaný, potřeboval nutně lásku, sexuální uspokojení.
Další aktérka dokumentu, prostitutka, si řekne o dva a půl tisíce na hodinu. Je z ní cítit vypočítavost, nejde jí moc o klienta.
Jsou zde ale zachyceny i chvilky štěstí. Příprava aktéra Tomáše na akci, včetně jeho sprchování, další aktéři též mají chvilky radosti. Jeden z handicapovaných je věřící, proto běží do kostela se slovy, která jsou již mimo záběr: „Pane, odpusť mi, vždyť i prostitutky si stvořil Ty.“
Náhled na sexuální energii do děje vnese sexuální asistentka Vladana. 
U sebe doma se chystá na svého klienta. Vysvětluje, co ji vedlo k této práci. Role samoživitelky ji dohnala k tanci u tyče, později se vyšplhala až k roli sexuální asistentky.
V dokumentu vystupují i ti, co o aktéry pečují. Jsou to jen maminky.Tatínkové mnohdy z ješitnosti nápor péče o své postižené dítě nevydrží.
Maminky o svých synech povídají. Je vidět, že jsou na ně pyšné. Snaží se vést samostatný život a užívat si ho. Tak by to i mělo být.
Nasát filmovou atmosféru, vidět audiovizuální zážitek na velkém plátně je jedinečné a návštěvou kina člověk vyjádří i úctu filmařům, jejich často náročné práci. Proto neváhejte a běžte se na dokument podívat. Premiéra bude 8. prosince 2016 a možná na jaře 2017 bude tento dokument běžet v televizi.