PRAGUE PRIDE v roce 2025

Na osmi festivalových místech v Praze se konaly různé akce na podporu lidskoprávního festivalu.

Zajímavou akcí byla například výstava německé malířky Toni Ebel, nar. 1881, jedné z prvních trans žen. V roce 1929 podstoupila genderově afirmační chirurgický zákrok na Sexuologickém institutu Magnuse Hirschfelda a mohla tak veřejně vystupovat jako žena. Brzy se sblížila s recepční institutu Charlotte Charlaque, s níž měla vztah i během útěku v roce 1934 z nacistického Německa do ČSR.

Na tuto akci se dostavilo i pár vozíčkářů, kteří se bezproblémově do prostor výstavy dostali díky ochotě pořadatele této výstavy upravit podmínky pohybu na vozíku.

V sobotu 2. srpna vyvrcholil festival tradičním duhovým průvodem Prahou. Sraz byl v dolní části Václavského náměstí, kde na pódiu Happy Pride akci moderovala tanečnice a herečka Eliška Soukupová.

V pravé poledne zazněla česká hymna v podání zpěváka Štefana Pechy. Poté se průvod vydal historickým centrem Prahy – přes ulice: Na Příkopě – Revoluční – Dlouhá – Staroměstské náměstí – Pařížská – Čechův most a po schodech na Letenskou pláň. Spořádaně šli za sebou neziskové organizace, některé politické strany či zástupci firem. Nad hlavou nesli transparenty s názvem své organizace s přiděleným číslem od jedničky do šedesáté šesté organizace. Lidé se mohli do jakékoliv skupinky dle svých hodnot přidat.

Mezi účastníky pochodu byl autista Šimon Hlinovský, jenž se politicky angažuje a přišel jako zástupce jedné politické strany podpořit svou účastí festival. Na stránkách sexualniasistence.cz a v knížce „Máme právo žít běžným a partnerským životem“ je se Šimonem rozhovor na téma partnerského vztahu a sexuality.

Dále se pochodu z řad lidí s postižením zúčastnili jako v předchozích letech vozíčkáři/vozíčkářky. Tentokrát zase v jiné sortě.

A proč se duhového pochodu zúčastnili?

Vozíčkářka Lucka (jméno upraveno)

„Pohybuju se na elektrickém invalidním vozíku. Jsem tady marginalizovaná skupina, každý den překonávám nějaké bariéry a moc ráda podpořím i všechny ostatní marginalizované skupiny, a to abychom měli stejná práva, stejné povinnosti, abychom nebyli lidmi druhé kategorie, protože každý den se setkávám s nějakým předsudečným násilím, proto jsem se přidala letos k organizaci In instuida, která proti předsudečnému násilí bojuje.“

Vozíčkářka Denisa (jméno upraveno)

„Líbí se mi komunita a přišla jsem kvůli tomu, že sama patřím do LGBTQ komunity. Rovněž tak moje dcera. Měla jsem nejlepšího kamaráda, který už mezi námi není. Pro mě je to tady přirozené prostředí.“

Pro zpestření festivalu zněla na cestě hudba z osmi music pointů s DJs. (diskžokeji)

Pochodu se zúčastnil i pes-asistent epileptika, jehož panička šla podpořit kamarády.

Tým Prague Pride se snažil vytvořit dostupné podmínky pro všechny bez rozdílu i zdravotního omezení. Narážel na limity, jako jsou například bariérové staré budovy, personální zajištění, ale i tyto bariéry dokázal překonat. Pro nevidomé upravil web festivalu, aby si ho mohli přečíst.

V den duhového pohodu byla u Čechova mostu přistavena nízkopodlažní tramvaj s klimatizací a plošinou pro vozíčkáře, která je vyvezla na zastávku Pride Park Letná (zastávka Sparta).

Poprvé byl vstup do Pride Parku na Letenské pláni zpoplatněn částkou 200 Kč vlivem politiky Donalda Trumpa, neboť se oslabil zájem sponzorů. Zdarma měli vstup lidé s průkazem ZTP/P, jejich doprovod, senioři nad 65 let.

Počasí bylo dopoledne příjemné, v odpoledních hodinách se spustil déšť. Odhadem se sobotního pochodu účastnilo 45 000 lidí.