Rozhovor se slabozrakou Karinou s DMO. Písničky o lásce mi vynahrazují sex

1) V médii, na internetu se od roku 2015 u nás v České republice rozjela služba sexuální asistence, která přišla ze zahraničí. Co si o této službě myslíte?

Nic mi to neříká. Sice jsem o ní něco málo slyšela, ale nějak mě tato služba nezaujala. Zdá se mi to příliš drahé a jako vyhozené peníze. Radši ty peníze dám například za divadlo. Nějak nechápu, že lidi mají myšlenky na tuto službu. Člověk má sám co dělat se sebou, jak řešit svoje zdravotní problémy, jídlo, léky, osobní asistenci atd. Ale beru to podle sebe, tuto službu neodsuzuju, chápu, že někdo z handicapovaných má takový silný sexuální pud a neví, jak si ho uspokojit, tak si za to zaplatí. To respektuju. Ale rozhodně není tato služba pro mě. A také si myslím, když má člověk vrozenou vadu a nikdy od narození nepoznal, co třeba už poznal člověk se získanou vadou, tak mu to ani nechybí. Člověk se získanou vadou, například po úrazu, už mohl zažít nějakou lásku, sex, pak se najednou ocitne na vozíku a neví, jak to pak má řešit dál, a chce svou sexualitu řešit, tak pro něj už je takováhle služba sexuálních asistentek nebo asistentů vhodná.

2) Měla jste někdy partnerský vztah?

Ano, v minulosti jsem měla platonickou lásku. Seznámili jsme se na mládežnickém táboře, když mi bylo 22 let. Martin měl dětskou mozkovou obrnu a vadu řeči. Vídávali jsme se jen v létě na táboře několik let. Martin byl ke mně velmi pozorný, dával mi různé dárky, třeba papírové růže. Měla jsem pocit, že mě dobývá, že mě chce, a já si s ním hrála jako kočka s myší. Já jsem byla nedostupná a on mě uháněl. Ale občas jsem ho pohladila nebo políbila v rámci mé hry na kočku s myší. Jednou nám chtěli udělat táborovou svatbu, která se tehdy na táborech dělávala. To už bych dostupná byla a chtěla jsem si ho táborově vzít. Ale dostala jsem facku od života. Martin najednou řekl, že svatbu nechce. Tak když už bych připustila, že teda jo, tak on zase, že ne.

3) Znáte důvod, proč vás najednou nechtěl?

Řekl mi, že chce zdravou. Obrečela jsem to, ale pak jsem zjistila, že jsem ho obrečela zbytečně. Od jeho osobního asistenta jsem se dozvěděla, že je orientovaný na chlapy, ať se tím netrápím. Tak jsem se s tím pak smířila.

4) Jaký máte názor na lidi s odlišnou sexuální orientací?

Nevadí mi to, respektuji tyto lidi. Ale sama bych se nešla ostříhat ke kadeřníkovi, k muži, neboť se domnívám, že chlap, který chce být kadeřníkem, je gay. Nebo třeba i při své osobní hygieně bych nemohla mít chlapa jako osobního asistenta. Cítila bych se nepříjemně. Ale pokud by nastala situace, kdy musím přijmout pomoc od muže a jinou možnost nemám (například lékař, zřízenec v nemocnici), tak bych to samozřejmě akceptovat dokázala.

5) Máte přítele v současné době?

Ne, nemám a ani mi nechybí. Ted v mých 50 letech mám úplně jiné starosti a takové věci si kompenzuji svým způsobem.

6) Jakým způsobem?

K naplnění mých radostí a tužeb mi stačí hudba, dobrý romantický film, poslech nějakého dívčího románu, divadelní představení nebo koncert. Z okolí znám ženský, jak zdravé, tak s handicapem, kterým také stačí jedna knížka, kde ten děj končí třeba svatbou, nebo poslouchají písničky o lásce a jsou spokojené i bez chlapa.

7) Kdyby vás nějaký muž pozval třeba na kafe, šla byste?

No, asi bych si nechala říct, proč ne. Ale pak bych tomu už dala volný průběh. Kdyby z toho vzniklo něco víc, měli jsme si o čem povídat, tak možná bych do toho vztahu šla. Ale teď fakt nevím.

8) Jaký máte obecný názor na partnerský vztah u ostatních lidí s handicapem?

Toleruji to. Vím, že každý člověk potřebuje partnerský vztah. Ale neuznávám, když lidé s mentálním postižením mají děti. To rovnou říkám, ať ty děti nemají, protože jsou pak chudáci oba dva. Vím o případech, kdy mají ženy na vozíku děti, to uznávám, ale lidi s mentálním postižením by děti mít neměli. Ale nejsem proti tomu, aby měli sex. Jen si myslím, že lidé s mentálním postižením a autisté by měli mít kvalitní sexuální výchovu, aby se třeba neobnažovali na veřejnosti. A pokud vědí, kam už v sexualitě nesmí zajít, co nesmí překročit, tak ať si klidně sex mají.

9) Viděla jste někdy erotické pomůcky?

Nikdy jsem nebyla v sexshopu. Ale mohu vám říct jednu příhodu s kondomem. Na táboře nám jednou jeden doktor dělal přednášku o sexuální výchově. Měli jsme pak táborovou soutěž, kdy jsme soutěžili, jak nám dlouho trvá nasazení kondomu na banán. Na obyčejný banán, který je normálně k jídlu. Dřív takové vymoženosti, jako jsou dnes, takové ty reálné pindíky ještě nebyly. Viděla jsem totiž takového reálného pindíka na jedné akci, tady v Hradci Králové. Přišla jsem se na tu akci jen tak ze zvědavosti podívat. Jen mně bylo trapné před ostatními, když nám dali erotické pomůcky k prohlédnutí. Měla jsem trapný pocit, že ostatní mají legraci z toho, že nevědí, co držím v ruce, a já to fakt nevěděla. Ani moje osobní asistentka to nevěděla, tak mi to neřekla.

Karině jsem dala do ruky antistresové prso z Růžového slona, jestli odhadne, co to je.

Vím, co to je, to je ženské ňadro, ale je to spíš pro chlapy. Je to příjemné na dotek, chladivé, uklidňující.

Pak jsem jí dala vibrátor ve tvaru mikrofonu.

To vím, toto nám ukazovali na té jedné akci, při které mi bylo trapně. Asi bych toto mít nemohla, nic mi to neříká. Ledaže by mi někdo na ten mikrofon zazpíval nějakou milostnou písničku.

Děkuji za rozhovor.