Virtuální přítelkyně

Na více místech proběhly různé akce – besedy, filmy s diskusí, workshopy týkající se psychologické a psychiatrické péče, spánku, sexuality, virtuální reality.

V Městské knihovně v Praze se například promítal film Virtuální přítelkyně, po kterém následovala panelová diskuse se třemi odbornicemi. Jednou z nich byla Mgr. Kateřina Klapilová, psychosexuložka, vedoucí Centra pro sexuální zdraví a intervence v NÚDZ, další Leona Šímová, psychosexuložka, výzkumnice v Centru pro sexuální zdraví a intervence v NÚDZ, a do třetice Lucie Šídová, psychoterapeutka a zakladatelka organizace Freya, zabývající se vztahy a sexualitou u osob s handicapem.

Dokumentární film Virtuální přítelkyně je o třech ženách, které si na platformě OnlyFans vydělávají peníze poskytováním svých erotických služeb.

Otázkou bylo, zda tyto ženy svým fanouškům, převážně z řad mužů, poskytují jen uspokojení, nebo jim nahrazují skutečnou lásku. Zda touží pouze po bohatství či proč tuto práci vykonávají. Vědeckých výzkumů na toto téma je málo, ale je tam potvrzení vlastní hodnoty i potřeba výdělku, baví je to, chtějí mít moc, kdy mohou být svými vlastními šéfkami, je tu možnost, jak pracovat sám se sebou, se svým tělem, promítá se tam i realizace vlastních sexuálních fantazií, nutkání být viděna, obdivována, být neodolatelná. Důležitým spektrem je udržení si vlastních hranic.

Specifikem může být dopad virtuálního vztahu na potencionální budoucí partnerský vztah u mladých mužů, a to i u mužů s intelektovým postižením – lehkým mentálním postižením či autismem, kteří nemají s kontaktními ani virtuálními vztahy dosud žádné zkušenosti.

Člověk by měl být objektivní, ale virtuální vztah může mít obrovský dopad. Muži zažívají zkušenost, která není reálná. Ženy se totiž mohu chovat jinak v reálném životě než na OnlyFans. Žijí většinou dvojí život, jinak se oblékají v osobním životě, jinak mluví než na internetové platformě.

Lidský mozek si dokáže tyto virtuální představy prožít velmi reálně, nerozlišuje mezi představou a realitou a první zkušenost z psychologického hlediska bývá klíčová a formující pro prožívání dalších partnerských a sexuálních vztahů.

Pro lidi s intelektovým postižním může být virtuální vztah edukačně výukový, dle Lucie Šídové tito muži vyhledávají partnerku ve svých x letech, neboť dosud nikdy partnerku neměli, protože se obávali navázat vztah, ale vidí tam riziko závislosti. Zůstávají ve virtuálním vztahu a nechtějí už do toho reálného.

Autisté obecně mají rádi virtuální navazování kontaktů. Přináší jim to jednodušší formu komunikace, nemusí mít strach, jak působí na druhé lidi, pokud mají sociální fobii, lépe se v on-line prostoru vyjadřují, mohou dělat delší pauzy v psaném rozhovoru. Za monitor se mohou schovat a psát věci, které při osobním kontaktu nezvládnou. Mohou sdílet emoce a prožívat radost ze sdílení, což jim nahradí kontaktní formu přátelství. Rizikem je při placeném virtuálním vztahu velká finanční zátěž a následné problémy.

Kontaktní sexualita je lepší v tom, že je v ní osobní prožitek, možnost prožívat sexualitu všemi smysly, virtuální zase je význačná tím, že člověk může mít různé fantazie, expozice, dovolení si toho, co v kontaktním vztahu nejde. Může se to ideálně kombinovat, důležité je, aby člověk zažil tu nejsilnější odměnu, uvolnění hormonů štěstí.