Australská sexuální asistentka Rachel Wotton v Praze

Dne 31. května 2017 se s Rachel konala diskuse o sexuální asistenci. V rámci diskuse byl i promítán film „ Scarlet road“. Tuto akci zajistila organizace Freya v čele s Lucii Šídovou, spoluzakladatelkou této organizace.

Rachel pracuje s nejrůznějšími klienty ať jde o pohlaví, věk, schopnosti nebo handicapy, nezáleží jí na tom. Všechny klienty přijímá s respektem a tak, aby byla zachována jejich důstojnost. Stejně tak i její kolegyně.

Kde sexuální pracovnice v Austrálii najdete a co můžete očekávat?

Rachel je spoluzakladatelkou organizace Touchnig Base, která se zabývá vzděláváním a poskytováním informací v oblasti sexuality lidí s postižením. Je to jediná organizace, která má seznam sexuálních pracovnic, které poskytují služby lidem s handicapem. Stejně tak je mnoho pracovnic, které poskytují tyto služby, ale nejsou na seznamu. Některé pracovnice mají rády práci s lidmi s tělesným postižením, ale necítící se na to pracovat s lidmi s mentálním postižením. Některé pracovnici nevadí dominance, svazování. Takže záleží na tom, jak si každý nastaví hranice.

Ceny za služby

Rachel neposkytuje službu jen na hodinu, asistence může být klidně i delší a v jiné cenové kategorii. Záleží na tom, co si klient objednává.

Pokud chce například ruční masáž, tak zaplatí méně než za vaginální sex či sexuální praktiku pissing – slangově tzv. „zlatý déšť“. Jiná cena je také, když si Rachel pozve někdo do hotelu nebo k sobě domů.

Kdo pracuje jako sexuální pracovnice?

V Austrálii nerozlišují sexuální asistenci a sexuální práci. S klienty pracují prostě sexuální pracovnice, které mají práci s lidmi s handicapem velmi rádi. Tuto práci berou jako smysluplnou činnost, většina asistentek má svoje hlavní zaměstnání. Jsou mezi nimi například zdravotní sestry, učitelky, pečovatelky. Mají tak hodně dovedností a navzájem si mění informace. Lidé s handicapem znají své tělo nejlépe, vědí, co potřebují, na co je potřeba si dávat pozor a empatická sexuální pracovnice by to měla poznat nebo se klientů může klidně i zeptat.

Vliv Rachel na rodiče klientů s handicapem

Problémem v sexuální asistenci bývají rodiče klientů s handicapem, kteří nemají pro sexualitu svých dětí pochopení. Rachel nejenže vzdělává klienty, ale pracuje i s rodiči, neboť ti dostávají často špatné informace. Například i klienti s mentálním postižením pochopí, co je to sex. Vědí, že například pečovatelce nesmí sahat na prsa, ale že musí počkat na speciální kamarádku. Po vysvětlení a zaškolení už mnohdy někteří rodiče mění svůj vztah a dětem se mění i život. Jednou jeden muž s handicapem přijel s rodiči k Rachel, rodiče mu přivezli i zvedák, aby ho dostali z vozíku na postel. Byl to panic a s Rachel ztratil panictví. Po nějakém čase se ozvala matka, že syn se bude ženit a že jí děkuje.

K filmu:

Dokumentární film „Scarlet road“, v češtině „ Šarlatová cesta“, byl úžasně přijat diváky. Premiéra filmu se konala na filmovém festivalu v Sydney v roce 2011. Film se setkal s úžasným přijetím s ovacemi ve stoje. Ovace trvaly během celé doby, co běžely závěrečné titulky tohoto filmu. Byl nominován v lokální televizi a na kabelových kanálech. Také byl prezentován po celém světě, v těchto zemích: Spojené státy, Španělsko, Řecko, Německo, Velká Británie, Norsko, Švédsko, Belgie, Nový Zéland, Indie. Též byl představen na kanadském festivalu v Salemu, dále ve španělském San Sebastianu, Belgii.

O čem je film, že měl velkou odezvu?

Ve filmu „ Scarlet road“ Rachel představuje své dva klienty.

Klient Mark s dětskou mozkovou obrnou se svým okolím komunikuje pouze pohybem obličeje. Ve filmu říká, že přemýšlel, jak to skončit, ale nemoc ho nakonec nezlomila. Sám sobě si dal závazek, že se z toho musí vyhrabat. Povedlo se mu to díky Rachel.

Klient John s roztroušenou sklerózou se pohybuje na invalidním vozíku, řízeném bradou. Po několika sezeních s Rachel mohl John více hýbat tělem, což překvapilo i lékaře. 

Oba dva klienti, i přes svůj handicap, získali k životu ten správný postoj. Bohužel oba klienti už zemřeli.

Pozitivní ohlas po filmu v rezidenčních zařízeních

Film dokázal změnit i názory a hodnoty lidí. Jednou přišel jeden vedoucí pracovník z domova pro lidi s dětskou mozkovou obrnou na premiéru filmu a po zhlédnutí filmu prohlásil, že musí změnit pravidla v jejich domově. Teď mají pravidla týkající se sexuálních potřeb jejich klientů sice stručná, ale velmi dobrá. Ta říkají, že se musí respektovat všechny jejich potřeby včetně toho, když chtějí sexuální pracovnici.

Rachel tvrdí, že většina organizací nemá žádné směrnice, proto se snaží změnit jejich pravidla, politiku, aby zaměstnanci z rezidenčních zařízení pro lidi s handicapem či seniory s těmito lidmi mluvili o sexuální asistenci, aby věděli, jak sexuální pracovnice kontaktovat.

Závěrem:

Kvalitní sex zvyšuje radost ze života, vitalitu, životní energii, která pomáhá ke zvýšení sebedůvěry. Rachel sama dodává, že po sexuální asistenci se často z nesmělého muže stane sebevědomý člověk. Sexuální asistence je tedy určitě významnou činností. Důkazem je zmínka ve filmu:

 „Dobrý orgasmus je lepší než tři sezení s terapeutem“